Povinné očkování ano, či ne? (editorial)

R. Maďar

V posledních týdnech znovu ožily debaty v médiích i na půdě Poslanecké sněmovny o správnosti povinnosti očkování, resp. možnosti jejího uvolnění. Do těchto diskuzí se přitom často zapojují lidé, kteří nemají nic společného se zdravotnictvím a očkování nerozumí, včetně některých volených zástupců lidu. Debatu o povinnosti berou jako jakýsi „zápas za osobní svobodu“, i když spíše bychom to měli označit jako pseudozápas. Protože nevidí do podstaty problému, mají tendenci podceňovat následky, které by téměř nepochybně po rozvolnění očkování nastaly. Jeden z poslanců, který podle svých slov není odpůrcem očkování a své děti nechává očkovat, dokonce přirovnal podporu povinnosti očkování ze strany pediatrů, kterou si vyslechl na nějakém semináři, k situaci v Číně. Tím zřejmě myslel deficit demokracie západního typu. Vzhledem k tomu, že v médiích se k této problematice vyjadřoval opakovaně a poměrně extenzivně, adresovali jsme mu jménem neziskové Koalice pro podporu očkování tento dopis. Věřím, že je většinovým stanoviskem očkujících lékařů (text je redakčně upravený a z prostorových důvodů zkrácený):

Vážený pane poslanče,

v dnešním tisku jsme si přečetli Vaše vyjádření k očkování jako takovému a k jeho povinnosti. Věřte mi, že nikdo z očkujících lékařů nechce nic vynucovat povinností. Byli bychom rádi, kdyby v záplavě bludů, polopravd a lží o očkování publikovaných na internetu, sociálních médiích, formou přednášek laikům nebo dokonce formou knížek dali rodiče na názor svého lékaře-pediatra, který cítí za zdraví jejich dítěte spoluodpovědnost, nebo specialistů-vakcinologů. 

Rodič-laik v tak komplikované věci, jakou je imunizace, nemá šanci rozhodnout sám kompetentně. Pokud nesprávně posoudí kvalitu informačního
zdroje, může ohrozit své dítě na životě nebo mu způsobit trvalé následky. Jednou z knížek, o kterou se opírají laické názory rodičů vystupujících proti vakcinaci, je Doba jedová. Zasíláme Vám link na její odbornou recenzi (část o očkování), aby bylo vidět, jaké sofistikované manipulaci čelí rodiče a jak těžké je pro ně tomu nevěřit. Podotýkám, že ostudou této knížky velmi nízké kvality je mimo jiné i to, že byla recenzována a napsala ji vysokoškolská profesorka – i když nelékařka, která zřejmě nikdy nikoho neočkovala.

Pro většinu populace je povinnost jakousi zárukou státu, že vakcína je doporučená a garantovaná státní autoritou. Stačí si uvědomit, jak lidé v dospělém věku pořád dost disciplinovaně dochází na očkování proti tetanu, a to i když ostatní doporučovaná očkování v dospělém věku neabsolvují. Je to určitý pozůstatek povinnosti, který vytvořil kolektivní povědomí.

Podívejte se prosím na aktuální statistiky vývoje stávající proočkovanosti. I přes zatím platnou povinnost, i když většinou nevynucovanou pokutami, klesla v loňském roce proočkovanost hexavakcínou a proočkovanost proti invazivním pneumokokovým infekcím, která je nepovinná, ale hrazená z veřejného zdravotního pojištění, dokonce až k 80 %. Pokud by takto klesla proočkovanost proti spalničkám za situace uvolnění povinnosti, vedlo by to k extenzivním epidemiím, pravděpodobně včetně případů úmrtí.

Podívejme se na nízkou proočkovanost proti chřipce, která je u nás na rozdíl od vyspělých zemí pod 5 % a velmi nízká je i u rizikových skupin populace, které ji mají zdarma. Dramaticky nízká je proočkovanost rizikových skupin dospělé populace proti pneumokokům, opět na rozdíl od vyspělých zemí Evropy, přitom obě tyto nemoci usmrtí ročně v ČR stovky osob a státní pokladnu stojí obrovské ztráty. Nemožno přitom namítat, že bychom obě tato témata nekomunikovali dostatečně. Jen to prostě v naší populaci nepadá na úrodnou půdu.

Mám obavu, aby nám příští generace nevyčetly, že jsme uvolnili něco, co dobře fungovalo a co přineslo velmi příznivou epidemiologickou situaci v naší zemi. Mám obavu, aby se jednou můj syn nebál o zdraví a život svého dítěte z důvodu nemocí, které u nás v dnešní době většina lékařů díky očkování ani neviděla. K nim mohou patřit nejen spalničky, ale i záškrt a další nemoci. Vy ani nikdo jiný nedokáže zaručit, že tomu tak v případě uvolnění povinnosti nebude. Občas říkávám odpůrcům očkování, že my i oni máme stejný cíl. Aby se některé vakcíny již přestaly používat, avšak z našeho pohledu až za podmínky globální eradikace dané nemoci, jak tomu bylo v případě varioly a jak se to téměř podařilo u dětské obrny. Pokud by v tom nedělali chaos, respektovali doporučení očkovat a nenarušovali efekt kolektivní imunity, bylo by možné eradikovat spalničky i některé další obávané nemoci.

Dát na názor lékařů, kteří očkují a denně komunikují s rodiči malých pacientů, se určitě vyplatí. Podotýkám, že jsem vakcinolog, ne pediatr. Oni musí každý týden čelit místo výkonu praktické medicíny rodičům rozporujícím odborný názor lékaře informacemi pocházejícími z brakových zdrojů.

I když nám není povinnost očkování blízká, je to efektivní způsob, jak zajistit příznivou epidemiologickou situaci v ČR, a zrušení této povinnosti by bylo zbavením se odpovědnosti státu, které by mohlo vést ke katastrofě. I jeden dětský život stojí za veškerou snahu a postavení se odpovědnosti. Za opačné situace bychom jich riskovali mnohem více.

Věřte mi, že lékaři zejm. v posledních letech dělají maximum pro to, aby se svými pacienty, resp. rodiči dětí pozitiva očkování komunikovali. V mnoha případech je to však bohužel plýtvání časem, protože někdy dají rodiče nepochopitelně na názor nějakého nekvalifikovaného šarlatána na internetu místo svého lékaře. Každý člověk si může riskovat vlastní život, jak chce, ale v civilizovaném světě nesmí ohrožovat jiné lidské bytosti, včetně svého dítěte. Navíc očkování je ochranou veřejného zdraví, kde jistá nařízení státních autorit musí platit.

V naší zemi je v rámci ochrany zdraví populace povinně nařízené používání bezpečnostních pásů v autě, dětských sedaček, helem pro děti na kole či zimních pneumatik – to také nemálo dospělých považuje za zbytečné. Myslíte, že bychom o jejich dobrovolnosti také měli diskutovat? Snad se shodneme, že ne. A analogicky je to i s očkováním.

Na západě se lidé nechávají očkovat i proto, že v případě nemoci jim může drahá zdravotní péče, kterou si parciálně musí hradit, způsobit velké finanční ztráty. U nás udělá člověk chybu odmítnutím bezplatně nabízené vakcinace a stát to za něj finančně kompletně kompenzuje, tedy léčbu v plné výši zaplatí. Pokud by rodič za zbytečnou, tj. očkováním preventabilní nemoc dítěte (následkem odmítnutí pravidelného očkování) nesl právní odpovědnost a musel by navíc v plné výši uhradit rozdíl mezi cenou očkování a náklady na léčbu, vytvořily by se určité podmínky pro ustoupení od povinnosti. K tomu ale u nás určitě v brzké době nedojde a zrušení povinnosti vakcinace by bez toho nepochybně vedlo k poklesu proočkovanosti a k epidemiím s případy úmrtí dětí jako nevinných obětí. To přece nemůžeme dopustit. Byla by to i naše vina. Vás i nás.

Přeji Vám hodně úspěchů a moudrých rozhodnutí.

doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.
předseda Koalice pro podporu očkování
předseda redakční rady časopisu Očkování a cestovní medicína
prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny
odborný garant Center Očkování a cestovní medicíny Avenier