Nízká proočkovanost proti sezónní chřipce u všeobecných sester

M. Marková
Ústav ošetřovatelství, Fakulta veřejných politik SU v Opavě

Souhrn

Sezónní chřipka patří k nemocem s nejvyšší mortalitou na území ČR z těch, které jsou preventabilní včasnou vakcinací. Přestože o prospěšnosti vakcinace proti influenze a jejím pozitivním vlivu na pokles morbidity nemůže být sporu, nemálo zdravotníků podléhá dezinterpretacím na internetu či v neodborných médiích a neopodstatněně se očkování obává. Nízká proočkovanost proti chřipce, ať už celkové populace nebo zdravotníků, patří k největším výzvám veřejného zdravotnictví v ČR. Příklady jiných vyspělých zemí nám ukazují, kudy vede správná cesta.

Klíčová slova

chřipka – prevence – očkování – zdravotníci – mortalita – morbidita – proočkovanost

Prevence se stala nedílnou a žádoucí součástí medicíny a ošetřovatelství. Sestry se během svého výkonu povolání každý den snaží, aby nedocházelo při poskytování jejich péče ke zhoršení stavu klienta a nevznikly komplikace např. dekubity nebo dehydratace. Může ovšem dojít i k případům, že zdravotnický pracovník, který je nemocný, přenese infekční onemocnění na svého pacienta a u něj pak následně dochází ke zhoršení stavu. Jedním z nejčastějších onemocnění, které se může velmi snadno přenést z člověka na člověka, je i chřipka. Ne vždy, když zdravotník onemocní chřipkou, si může dovolit zůstat doma. Z určitých důvodů musí někdy zůstat zapojený v pracovním procesu a infekční se pak pohybuje na pracovišti v kontaktu s pacienty. Nabízí se však účinná možnost prevence − a to očkování proti sezónní chřipce. Ne všichni zdravotníci se ale staví k možnosti nechat se naočkovat proti chřipce pozitivně. Jejich proočkovanost proti sezónní chřipce je velmi nízká. Očkovat se nechtějí i přesto, že jsou si vědomi možného přenosu onemocnění na rizikové pacienty, který může mít vážné následky. Veřejnost se také staví k očkování proti chřipce často negativně. Je třeba, aby šli zdravotníci příkladem, neboť jsou to oni, kdo by měli očkování proti chřipce doporučovat a propagovat. Jak mohou ale věrohodně doporučit něco, o čem sami nejsou přesvědčeni a odmítají to?

Nějaký čas jsem pracovala na plicním a interním oddělení jedné nemocnice. Očkování proti chřipce mi nepřipadalo důležité a neměla jsem ani pocit, že bych jako neočkovaná nějak ohrožovala zdraví svých klientů. Až při svém studiu a při získání nových informací o tomto onemocnění a o bezpečnosti očkování jsem zcela změnila svůj názor. Dostatek informací, logické vysvětlení mylných názorů získaných především z internetu − to je to, co mně osobně pomohlo pochopit danou problematiku a přijmout fakt, že očkováním proti sezónní chřipce mohu svým pacientům prospět a i zachránit život.

Pokud má být péče, kterou poskytují zdravotníci, kvalitní a bezpečná, pak je žádoucí, aby byli sami naočkováni proti sezónní chřipce.

V některých vyspělých zemích je očkování jednoznačně považováno za opatření nutné pro bezpečnost pacientů a na některých odděleních je dokonce povinné. V USA je od r. 2007 poskytování očkovací látky zdravotníkům zaměstnavatelem dokonce součástí akreditačního procesu zdravotnických zařízení. V ČR je tato záležitost velmi podceňována a není jí věnována náležitá pozornost. Zdravotnická zařízení by měla nabízet očkování proti chřipce veškerému personálu, který poskytuje zdravotní péči (Ministerstvo zdravotnictví ČR).

Proočkovanost proti chřipce se v ČR v posledních letech pohybuje mezi 5 a 7 % populace. Naproti tomu ve vyspělých evropských zemích je proočkovanost i třikrát vyšší [1].

Zatímco je u nás proočkovanost zdravotnického personálu na velmi nízké úrovni, v USA se ji podařilo během několika let zvýšit a tento trend pokračuje. Black et al ve své studii uvádí, že v chřipkové sezóně 2012/2013 byla v USA proočkovanost zdravotnického personálu 72 %, přičemž všeobecných sester se nechalo naočkovat až 79 % [2]. Nejnižší proočkovanost měl pomocný personál. Studie dále zjistila, že nejvíce zdravotníků je očkováno proti chřipce v nemocnicích (79,0 %). Naopak nejméně jich je očkováno proti chřipce v léčebnách dlouhodobě nemocných (52,6 %). Až 72,6 % zdravotníků se nechalo naočkovat v práci. Hlavním důvodem k očkování je pro 42,6 % zdravotníků ochrana sebe samého. Druhým nejčastějším důvodem je požadavek zaměstnavatele (22,5 %). Jen 5,6 % zdravotníků uvedlo, že se nechali naočkovat proto, aby ochránili své klienty. Mezi hlavní důvody, proč se zdravotníci naopak nenechali naočkovat, patří to, že nemají prostě zájem (24,4 %) [3]. Dalšími důvody pro neočkování jsou: obava, že jim bude po aplikaci vakcíny zle (16,5 %), jiné (9,1 %), obava z nefunkčnosti vakcíny (8,3 %) a obava z nežádoucích účinků (8,3 %).

I přes vysokou míru proočkovanosti se v každé studii zkoumá způsob, jak dosáhnout ještě většího počtu naočkovaných zdravotníků. Autoři studií upozorňují na to, jak důležité je stále vzdělávat zaměstnance v této problematice a klást důraz na podporu očkování, na jeho účinnost a bezpečnost [3].

Na prestižní Mayo Clinic v USA se podařilo zvýšit proočkovanost personálu z 53,6 % na 76,5 % během čtyř let. Klinika měla dlouhotrvající mnohostranný program na propagaci očkování, který zahrnoval bezplatné očkování na pracovišti, vzdělávání zaměstnanců pomocí prezentací, reklam, plakátů, letáků a e-mailů s důrazem na riziko chřipky, bezpečnost a účinnost vakcíny, ale také možnost obdržet poukazy a kupóny za očkování. Program měl pozitivní vliv na zvýšení proočkovanosti, a určitě tak může pomoci jako příklad jiným zařízením. I přes vzdělání zdravotníků v této oblasti, možnost získání vakcíny zdarma a další zmíněné formy propagace někteří zdravotníci očkování odmítali. Na závěr autoři této studie doporučují, aby se očkování proti chřipce stalo povinným, protože propagační programy sice zvýší proočkovanost, ale všechny zdravotníky neosloví. Toto doporučení vyslovili hlavně v zájmu ochrany pacientů i ochrany zdraví veřejnosti. V současné době je očkování proti sezónní chřipce na Mayo Clinic vyžadováno povinně [4].

Ve studii prováděné mezi sestrami ve Velké Británii byly hlavní důvody odmítání očkování jiné než v USA. Sestry, které se nenechaly naočkovat, uvedly, že hlavním důvodem je obava z vedlejších účinků vakcíny. Důvod pro očkování je stejný jako v USA [5].

Intervence ke zvýšení příjmu očkovacích látek proti chřipce u zdravotníků zahrnují dostupnost očkovací látky a oznamování této dostupnosti pomoci letáků, e-mailů nebo i oznámení o možnosti očkování s výplatní páskou. Nejvhodnější ke zvýšení proočkovanosti je nabízení vakcín zcela zdarma. Další intervencí je neustálá podpora očkování proti chřipce založená na důkazech o účinnosti očkování. Je také vhodné, aby si zaměstnanci nemuseli při očkování na pracovišti nahrazovat čas, který zabralo samotné očkování. Očkování na pracovišti zdarma je vhodné a eliminuje časové, geografi cké a fi nanční překážky, které mohou zabránit pracovníkovi nechat se naočkovat.

Je potřebné, aby sestry a veškerý personál, který se dostane do styku s pacienty, byl naočkován proti sezonní chřipce. I když si většina sester uvědomuje, že chřipka je vysoce nakažlivé infekční virové onemocnění, tak jen málokterá se nechává pravidelně očkovat. Tento postoj je nutné změnit. Může se tak začít pomocí přednášek, seminářů, příspěvků v odborných časopisech, bulletinů nebo nabídnutím očkování zdarma.

Nejdříve je ale třeba, aby sestry změnily svůj vnitřní postoj k očkování a ztotožnily se s tím, že je potřebné, účinné, bezpečné a právě pro jejich profesi žádoucí. Očkování proti sezonní chřipce by mělo být propagováno mezi zdravotníky kdekoli je to možné a dostupné. 

Přestože o prospěšnosti vakcinace proti influenze a jejím pozitivním vlivu na pokles morbidity nemůže být sporu, nemálo zdravotníků podléhá dezinterpretacím na internetu či v neodborných médiích a neopodstatněně se očkování obává. Nízká proočkovanost proti chřipce, ať už celkové populace nebo zdravotníků, patří k největším výzvám veřejného zdravotnictví v ČR. Příklady jiných vyspělých zemí nám ukazují, kudy vede správná cesta.

Literatura
1. Kynčl J, Jágrová Z. Chřipka v roce 2013 – předběžná analýza a kasuistiky z ČR. Zdravotnictví a medicína 2013; 8: 4.
2. Black et al. Health care personnel and fl u vaccination, internet panel survey, United States, November 2013. Atlanta.
3. Centers for Disease Control and Prevention (CDC). Infl uenza vaccination coverage among health- care personnel 2011– 12 infl uenza season, United States. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2012; 61: 753– 757.
4. Ofstead CL, Tucker SJ, Beebe TJ et al. Infl uenza vaccination among registered nurses: information receipt, knowledge, and decision- making at an institution with a multifaceted educational program. Infect Control Hosp Epidemiol 2008; 29(2): 99– 106.
5. Zhang J, While AE, Norman IJ. Seasonal infl uenza vaccination knowledge, risk perception, health beliefs and vaccination behaviours of nurses. Epidemiol Infect 2012; 140(9):1569– 1577.

Bc. Marta Marková
Ústav ošetřovatelství, Fakulta veřejných politik SU v Opavě
Hauerova 4, 746 01 Opava
www.slu.cz