AVENIER
www.avenier.cz
Vakcíny do ordinace
vakciny.avenier.cz
Očkování na cesty
www.ockovacicentrum.cz
Aktuality

Kyrgyzstán – hornatá země ve Střední Asii

V. Pechmann
Avenier a.s., Brno

Do zemí, které mají ve svém názvu koncovku „stán“, příliš mnoho lidí na dovolenou necestuje. V poslední době se však obliba Střední Asie zvyšuje. Vzhledem k nedokonalé turistické infrastruktuře se obvykle jedná o individuální turistiku, i když se již objevují i nabídky cestovních kanceláří na zájezdy do těchto zemí.

Z mého pohledu jsou nejzajímavějšími zeměmi tohoto regionu Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. První dvě pro svoji překrásnou přírodu a obrovské zásoby pitné vody ukryté ve vysokých horách silně kontrastující s horkým letním klimatem v nižších polohách. V Biškeku je nejvyšší absolutní roční teplotní rozdíl v Kyrgyzstánu (76 °C). Uzbekistán je naopak země, kde budete těžko hledat výše položené oblasti, ale suché klima této země dovolilo dochovat historické památky nevyčíslitelné hodnoty. Ve městech, jako jsou Buchara, Chiva nebo Samarkand, si člověk není jistý, jestli se neocitnul na natáčení orientální pohádky.

Kyrgyzstán je relativně malá hornatá země o rozloze cca 200 000 km2 s 6 miliony obyvatel. Je to parlamentní republika sousedící na severu s Kazachstánem, na jihu a východě s Čínou, na jihu s Tádžikistánem a na západě s Uzbekistánem. Celkem 94 % rozlohy Kyrgyzstánu leží v nadmořské výšce nad 1 000 m. n.m. a 40 % území ve výšce nad 3 000m. n.m. V zemi se nachází 750 jezer a přehradních nádrží, je to vodní velmoc, zdroj vody pro celý region. Největší řeka Naryn se vlévá do Syrdarji a napájí Aralské jezero. Kyrgyzstán je stát s největší vzdáleností od moře ze všech států světa (obr. 1).

Kdo má rád vysoké hory, opravdu vysoké, nebude litovat dlouhé cesty, která z ČR do Biškeku, hlavního města Kyrgyzstánu, trvá přes Istanbul přibližně 10–15 hodin. Hory jsou v podstatě všude, stačí odjet maršrutkou (mikrobusem) 30 km jižně od hlavního města a už se díváte na čtyřtisícové vrcholy národního parku Ala Arča.

Zajímavější je však posadit se do maršrutky na západním autobusovém nádraží a vydat se na 6hodinovou cestu v ceně 5 USD (350 KGS, kyrgyzských Somů) do pohoří Těrský Alatau, který je částí Ťan-Šanu. Byli jsme „natěžko“ a museli jsme dokoupit základní potraviny a plynovou bombu na vaření. V Biškeku se dá pořídit všechno. Jídlo, vybavení, voda, cokoli za ceny podobné našim nebo levnější. Je dobré domluvit se s taxikářem, co potřebujete sehnat, a nechat se odvézt přímo k obchodu. Batoh, ve kterém jsem měl vše podstatné k pobytu v horách, vážil se stanem a vlastní vodou 27 kg. Z 5kg jídla na osobu byla většina surovin na vaření.

Peníze jsme měnili z USD nebo EUR. Dolar je ale jistota. Při směně jsou preferovány bankovky vyšší hodnoty a hodně se řeší jejich opotřebení. Bankovky nižší hodnoty, které s sebou většina lidí bere, se mění horším kurzem nebo existují poplatky za výměnu. Za bankovky s ohnutými rožky se platí méně. Nám se díky mezinárodní družbě v přilehlé bance zadařilo vyměnit americké dolary výhodným kurzem za kyrgyzské Somy, a to bez poplatku. Strážnému jsem na památku daroval vyleštěnou českou dvacetikorunu, čímž se z nás stali definitivně kamarádi.

Jakmile jsme v Biškeku pořídili plynovou bombu k vaření a vyměnili peníze, využívali jsme dále už jen místní sítě hromadné dopravy směrem „zapadnyj avtovagzal“. Za jízdu se platí vždy stejně, 8 somů, bez ohledu na to, jak daleko člověk jede. Vozový park je příšerný jak zvenku, tak při pohledu na interiér vozidel. Řidiči MHD Biškek mají můj velký obdiv.

Po 6 hodinách cesty z Biškeku jsme vystoupili ve městě Karakol. Nepochybně existují i horší města, ale nebude jich mnoho. Nenašli jsme jediný důvod, proč se v tom prachu a špíně zdržovat. Z Karakolu vyjíždí maršrutky směrem do přilehlých vesnic (Žeti-Oguz, Ak-Suu, Kyzyl-Suu), kde začínají treky do hor. Zdrželi jsme se v horách 7 dní, naplánovaný byl přechod tří sedel a čtyř údolí. Cestou se nám přihodilo několik nepříjemností, parťákovi upadly obě podrážky od bot a dostal zánět achilovky. Ke slovu se tak dostává šití, které jsem pro jistotu na výlet vzal, i provazy, dráty a nakonec pomohla na boty izolepa. Šití podrážek k botám se tak stalo naší oblíbenou kratochvílí v čase bouřek, které přicházely pravidelně každý den mezi 12. a 15. hodinou. Každé ráno bylo ale krásně. V tom je počasí v těchto horách zrádné, je třeba vyrazit brzy ráno. Sedla mají kolem 4 000 m. n.m. a bouřka v takovém místě není příjemný zážitek. Kromě bot vypověděly funkci ještě treková hůl a nafukovací karimatka. Naště stí se podařilo vše opravit – jak jinak než izolepou. Bez izolepy, šití a provazu už na výlety nejezdíme.

Vybaveni probiotiky, antibiotiky, analgetiky, antiflogistiky, léky proti průjmu, hromadou obvazového materiálu a náplastí jsme zdolávali postupně naplánovanou cestu. V klidu, pomalu jsme střídali zelená údolí plná vody za vysoká horská sedla se sněhem. Zažili jsme toho spoustu. Budily nás krávy, které zvědavě očichávaly stan a tahaly za šňůry za hlasitého bučení, u jezera Alakol nám stan zasypaly kroupy a sníh, ve vyšších polohách jsme obdivovali svobodu a volnost koní pasoucích se na úpatí hor. Kvůli všudypřítomné pastvě je třeba počítat s kontaminací vody v řekách a potocích, proto jsme pili vodu téměř výhradně z filtrační lahve nebo jsme si vodu převařovali na čaj a kávu. Voda z ledovcových řek je plná jílu, takže je vhodnější najít menší prameny. Spotřebu vody jsme měli den ně cca 3 litry na osobu. Z praktických zdravotních informací se sluší připomenout kvalitní sluneční brýle a opalovací krém s vysokým faktorem. Nenarazili jsme na žádný obtěžující bodavý hmyz ani jiná nebezpečí tohoto typu, ale repelent jsme samozřejmě měli. Z hlediska prevence bych zcela určitě doporučil očkování proti hepatitidě A + B, břišnímu tyfu, ale i vzteklině s ohledem na volně se pohybující zvířata na venkově. Očkování proti choleře lze v zemích s nižším hygienickým standardem jen doporučit. Je také vhodné zkontrolovat si včas před cestou i platnost ostatních očkování (pneumokok, meningokok, difterie, tetanus, pertuse), na které je většina Evropanů očkovaná, ale v Asii to může být jinak.

Po několika dnech v horách jsme rádi sešli do údolí Ak-Suu (Těploklučenka), kde na nás čekaly „spartanské“ termální lázně, regionální pivo, místní pokrmy a zkvašené kobylí mléko (kumys). Zjistil jsem, že opít se z toho skutečně nedá. Rád zkouším regionální jídla i pokrmy, proto s sebou vždy vozím dostatečnou zásobu léků na zvládnutí akutních trávicích potíží, ale také probiotika, jejichž podávání jistě neublíží. Z lázní jsme už sestoupili do údolí a mířili zpět do Karakolu a Biškeku (obr. 2).

Opomenu-li intenzivní hádku s taxikářem v Žeti Oguz, nesetkali jsme se s žádným projevem nepřátelství. Nakonec i tento incident se podařilo v širším okruhu Kyrgyzů vysvětlit a taxikář se nám nakonec za nepříjemnosti omluvil. Určitá znalost ruštiny je ale v takových situacích nezbytností, anglicky tady nemluví téměř nikdo. Kohokoli jsme potkali, choval se přátelsky a snažil se, abychom měli na jeho zemi nejlepší vzpomínky. Víra a náboženství se v Kyrgyzstánu nijak veřejně nepropaguje, je to každého soukromá věc a nesetkali jsme se s žádnými ortodoxními projevy. V Biškeku chodí dámy odhalené a v letním oblečení, i když je majoritním náboženstvím islám. V zemi je silně cítit vliv Ruska a obyvatelé se nostalgicky ohlížejí do minulých dob. Při pobytu mimo hory je vhodné dodržovat základní pravidla osobní bezpečnosti. Zbytečně neprovokovat drahými věcmi, neukazovat peníze a také přistupovat k místním lidem s patřičnou pokorou. Jejich země je chudá, mají nekvalitní silnice, průměrné stáří aut si nedovoluji odhadnout, bydlí často s hospodářskými zvířaty, jsou to však často velmi inteligentní lidé a z jejich chování je cítit hrdost. Rádi se druží a zajímá je, jak se žije jinde. Mnozí z nich za svůj život neopustili území Kyrgyzstánu. Obyvatelé jsou ze 75 % muslimové a z 20 % pravoslavní. Kyrgyzové tvoří 73 %, Uzbekové 14,5 % a Rusové 6,5 %. Jedna z věcí, kterou máme společnou, je bývalá příslušnost k východnímu bloku. Československo má díky svým výrobkům, které byly dodávány i do Kyrgyzstánu, stále velmi dobré jméno. Ve městech je možné koupit téměř všechno, v každé vesnici je lékárna, ně která dokonce otevřená non-stop. Cokoli se dá sehnat na Ošském bazaru v Biškeku, ve dne je tam zcela bezpečno.

Při vstupu a výstupu ze země nebyl problém, vízová povinnost pro občany ČR již neplatí. V zemi jsme se zdrželi jen od 26. června do 5. července, proto jsme se pohybovali pouze mezi hlavním městem a horami na východě. Pokud máte více času, určitě stojí za to zdržet se déle a prozkoumat i jižní oblasti Kyrgyzstánu. Letenka se dá pořídit s Turkish Airlines za cca 10 000Kč vč. zavazadel o váhovém limitu 30kg. Konkurenční ruský Aeroflot, který létá přes Moskvu, je dražší a má menší váhový limit (23kg). Zbývající útrata v zemi není s ohledem na spaní v horách významná. Zkušenosti s ubytováním ve městech Karakol a Biškek jsme měli výborné, jsou tam hotely evropského typu. Smlouváním se dá ušetřit cca 1/ 3 veškerých nákladů. Zemi, jako je Kyrgyzstán, stojí za to navštívit. Těch několik dní bez pohodlí a vymožeností moderní Evropy stojí za ten hluboký zážitek z nezkrocené přírody a bezprostředních lidí, kteří se s vámi rozdělí o poslední krajíc chleba a nabídnou přístřeší v dešti. Mám velké pochopení pro lidi, kteří touží cestovat a poznávat „jiné světy“. Zajeďte si do Ťan-Šanu a mobil nechte doma, není tam signál (obr. 3– 6).

PharmDr. Vladimír Pechmann
Manažer kvality
Avenier a.s.
Bidláky 837/ 20 639 00 Brno  

Zpět na seznam článků

 

Nahoru