AVENIER
www.avenier.cz
Vakcíny do ordinace
vakciny.avenier.cz
Očkování na cesty
www.ockovacicentrum.cz
Aktuality

Editorial: Chřipka vs ebola, co je horší?

R. Maďar

O současné epidemii eboly se mluví snad ve všech zemích světa. Vzhledem ke způsobu přenosu a riziku při poskytování zdravotní péče straší nejen laiky, ale i zdravotníky, a to i ve vzdálených oblastech naší planety. Tato nemoc má i přes velmi nízkou incidenci a celkovou mortalitu značnou mediální pozornost už od svého prvního výskytu před 38 lety, kdy prokazatelně pronikla do lidské populace. Strašákem je nepochybně hlavně vysoká letalita, dramatický klinický obraz s vnějším krvácením u části postižených i absence očkovací látky a účinné terapie. Zoonózy (resp. antropozoonózy) jsou často obecně horší než výlučně lidské infekce – jejich eradikace je prakticky nemožná, mají tendenci k mutacím, způsobují značné lidské i hospodářské ztráty a nezřídka poškozují lidský organizmus více než zvířecí (alespoň pokud jde o některé druhy). Na druhou stranu se filovirus eboly nepřenáší vzdušnou cestou (bezkontaktně snad jen při zvracení), pacient není infekční již v inkubační době před nástupem prvních příznaků (jako u jiných nemocí) a nedochází k chronickému průběhu ani ke vzniku nosičství. K tomu je virus eboly málo odolný vůči vnějším vlivům, na površích přežívá jen krátkou dobu, obzvlášť pokud je vystavený suchu a slunečnímu záření. Přežívá a množí se jen v organizmu člověka a zvířete – ať už v živém nebo po nějakou dobu i v mrtvém. Jeho nejpravděpodobnější přírodní rezervoár, netopýrům příbuzní kaloni živící se ovocem, se u nás (mimo subtropické a tropické oblasti) nevyskytují. Import viru k nám je proto sice cestou individuálních osob možný, endemizace však už nikoli, resp. je velmi nepravděpodobná. 

V případě příletu ebolou infikované osoby budou tak jako v Africe „první na ráně“ rodinní příslušníci a zdravotníci. V rámci každé větší epidemie eboly virulentními kmeny (zejm. kmeny Zaire a Sudan) umírali vždy i sestry či lékaři. Přitom pacient nemusí mít viditelné vnější krvácení, přicestovat může i bez příznaků v rámci inkubační doby nebo s problémy, které nejsou pro ebolu specifické a popsali bychom je jako chřipce podobné. Odběr krve bez rukavic a alespoň základní ochrany rizikových sliznic (nos, ústa, oči) může mít fatální následky. Ebola chyby neodpouští a např. častý odběr krve v českých ordinacích bez rukavic lze za chybu v dnešním globalizovaném světě jednoznačně považovat. Přistupujme ve své práci ke každému pacientovi jako k potenciálně infekčnímu, bez ohledu na to, jestli cestuje nebo ne. Na rozdíl od tzv. západních zemí EU je u nás v této oblasti pořád ještě dost velký alibizmus. Neznám sestru v Německu nebo ve Velké Británii, která by si u odběru krve rukavice nevzala. Přitom Češi cestují čím dál víc a počet imigrantů z různých zemí je u nás rovněž poměrně vysoký.

Dalším zajímavým fenoménem je obava z relativně nevelkého počtu případů tisíce kilometrů vzdálené exotické eboly a současně ignorování nebo alespoň nedostatečné využívání potenciálu ochrany proti nemocem, které jsou příčinou mortality i u nás. Za 38 let své existence usmrtila ebola přibližně tolik lidí, co chřipka a s ní spojené komplikace za jedinou sezónu ve středně velké evropské zemi. Přitom je u nás obrovský prostor pro zvýšení nedostatečné proočkovanosti rizikových skupin proti invazivním pneumokokovým či meningokokovým infekcím, více očkovat proti chřipce, virovým hepatitidám, klíšťové encefalitidě či využít novou vakcínu proti herpes zoster – a tím přispět k poklesu jejich incidence a zabránit zbytečnému utrpení pacientů. Nedá mi opět nepřipomenout, že to chce osobní doporučení lékaře nebo sestry a navíc laikovi srozumitelnou formou, zejm. v ordinacích primární péče. Stávající chřipková sezóna nám aktuálně dává dobrou příležitost promluvit si o prevenci respiračních infekcí očkováním se svými pacienty. Lepší specifická ochrana proti této skupině nákaz neexistuje. A to se týká i nás, zdravotníků. Lehce se můžeme nakazit i my a infekci dál přenést na své pacienty, kolegy, studenty, přátele či rodinné příslušníky. Proočkovanost zdravotníků přitom není vyšší než u běžné populace.

A abychom si odpověděli na název tohoto úvodníku – ebola usmrtila za skoro 40 let své existence do vzniku stávající epidemie přibližně 1 500 osob, chřipka a její přímé komplikace si vyžádají každý rok obětí 250 000 – 500 000. Naprosto neporovnatelné riziko pro nás i naše pacienty. Snad každý ví, co s tím. Životy můžeme zachraňovat i ve svých ordinacích.

doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.
předseda redakční rady

Zpět na seznam článků

 

Nahoru