Aktuality

Zápisky z lékařské mise v Malawi 2017

R. Maďar
International Humanity, Ostrava

V měsících červenec a srpen 2017 strávila několik týdnů v Malawi na jihovýchodě Afriky humanitární skupina pod vedením šé.ékaře neziskové organizace International Humanity a odborného garanta Center Očkování a cestovní medicíny Avenier doc. Rastislava Maďara. Přinášíme vám zápisky z tohoto zajímavého pracovního pobytu formou přepisu deníku vedoucího mise.

1. zápis

Příjezd do Fanuelu byl jako obvykle velkolepý. Večer na nás čekaly davy dospělých i dětí z několika vesnic, zpívali, tančili, skandovali pozdravy, natahovali ruce, chtěli se nás dotknout, potřást si s námi na uvítanou. S Aaronem jsme jim představili nové členy mise a potom pokračovali se zpěvem a tancem až do půlnoci. Nás ještě mezitím čekalo vybalování za světla čelovek a oddělení posledních osobních věcí od nemocničních. Netrvalo to však dlouho, jelikož velkou část léků a materiálu jsme vyložili v nemocnici již cestou do místa našeho ubytování.

Koupelna, tedy domeček z pálených cihel se slaměnou střechou, zůstala na stejném místě jako loni, latrína, přesněji malinká chýše bez sedací části jen s dírou uprostřed podlahy, se přesunula mimo pozemek vesnice, asi 100.m na kopeček na nedalekém poli pod banánovníky. Zvenku to vypadalo poměrně romanticky, uvnitř to už však bylo naprosto něco jiného. Je to jedna z věcí, se kterou nováčci na misích bojují obvykle nejvíce. Navíc cesta na toaletu v noci mimo pozemek vesnice byla tak trochu dobrodružstvím.

2. zápis

Ráno nás přišli navštívit náčelnice Fanuelu (ta, která nám věnovala pozemek pro stavbu nemocnice) i náčelník jedné z dalších okolních vesnic. Stejně jako další dva místní VIP nás chtěli osobně přivítat a následně jsme už vyrazili do nemocnice na první ostrý pracovní den. Než jsme stihli vybalit základní léky, nástroje a další materiál, usadili nás do židlí před nemocnicí. Jako vážené hosty do první řady, abychom byli svědky uvítací ceremonie. Trvala skoro 2 hod a zúčastnily se jí stovky místních obyvatel. Je to jejich forma poděkování a zároveň určité zpestření stereotypního těžkého života, takže se do toho vkládají celí. To vám v Africe nezajistí žádná cestovní kancelář, není to totiž za peníze, ale upřímně ze srdce.

Potom už nás čekalo to hlavní – pa cienti. Ordinovali jsme i dlouho po setmění, dokud jsme neošetřili i posledního čekajícího. Je vidět obrovský pokrok, který naše projekty za těch posledních 5 let přinesly – mnohem méně těžké podvýživy, zanedbaných stavů, neléčených akutních či chronických obtíží. Nemocnice funguje už 2 roky a je to z lékařského pohledu velmi viditelné. Pacientů je však stále hodně, se všemi možnými diagnózami, nezřídka takovými, které u nás doma lékař v rámci své běžné praxe neřeší.

3. zápis

Další dny od rána do večera ordinujeme. Většinu času není v síti elektřina a solární panely utáhnou jen žárovky ve čtyřech místnostech, takže večer došlo i na tradiční čelovky. Tereza má mít na starosti hlavně školní projekt, ale na začátku zůstala s námi v nemocnici a třídí léky, což je pro urychlení naší práce důležité. Počet pa cientů byl tak velký, že jsme pracovali paralelně ve čtyřech ordinacích.

Ve škole probíhala další dny interaktivní výuka angličtiny, děti dostaly poprvé v životě možnost nakreslit vlastnoručně obrázek, a dokonce i dekorativní malování na zeď, které třídy zkrášlí, a navíc umožní učitelům výuku barev a tvarů. Všech aktivit se děti zúčastnily s velkým nadšením a soustředěním. Z peněz vysbíraných za prodej vlastních výtvorů a věnovaných pro Malawi studenty ZŠ A. Kučery v Ostravě necháváme spravit betonovou podlahu v jedné ze tříd, kde musí žáci sedět v naprosto nevyhovujících podmínkách v cihlovém prachu – je to nejen nehygienické, ale navíc jim prach vyvolává kašel. Bude to vyžadovat 8 tun písku, 9 pytlů cementu a práci několika dělníků.

4. zápis

I další dny ordinujeme až do tmy, naštěstí už funguje elektřina. Pacienty máme jako vždy všech věkových kategorií. Nejmladší jsou miminka narozená před pár týdny. Někteří pa cienti jsou přivezeni na zavazadlovém nosiči na kole ze vzdálenosti 3–4 hod jízdy, jiní na volském povozu. Po místních nerovných prašných cestách s velkými výmoly by to bylo extrémně nepohodlné i pro zdravého člověka bez bolesti. Jedna pa cientka dokonce dorazila až z města Chipata v Zambii.

Nadšeni krásným vzhledem nové betonové podlahy jsme se z prostředků International Humanity rozhodli o stejný krok i u poslední třídy. Současně probíhá dokončování nástěn ných maleb v dalších dvou třídách. Generálním úklidem prošla školní knihovna a následně byla obohacena o více než 70 anglických knížek pro různé věkové kategorie, které nám darovala ostravská First International School. Za odměnu dostali žáci dva úplné nové míče, jeden holky a jeden kluci, a měli z toho moc velkou radost.

Barevná dekorace zdí začala odpoledne i v nemocnici, opět za účasti studentů místní školy a pod vedením Terezy, která je doma kromě své učitelské praxe i uměleckou malířkou.

5. zápis

Davy pa cientů náš čekají i o víkendu, zejména sobota je absolutně hektická. Na týmu je už vidět únava. Navíc v noci nás celý týden budí ze spaní krysy, které lezou i po trámech a vlnitém plechu nad námi. Tím dělají nepříjemný hluk, navíc jsou schopné dostat se k nám do pokojů, o čemž svědčí stopy jejich fekálního materiálu, tedy krysí bobky. Dostali jsme je až poslední den koupeným jedem čínského původu. Krysí jed nesmí účinkovat okamžitě, pokud by první hned uhynula, zbytek krys by již návnadu nechal být. Proto se musí používat kumulativní jed, jeho výsledek se projeví až s odstupem času. Pro nás to znamenalo další noci s přítomností těchto tvorů, kteří mohou přenášet různé nemoci. Musím ocenit odolnost ženské části naší skupiny, která to zvládala skvěle, i když našly bobky ve svém spacáku nebo na osobních věcech.

I provozní ruch ve vesnici kolem nás budí obvykle dříve, než bychom chtěli. Musíme se přizpůsobit aktivitám místních obyvatel, kteří vstávají s východem slunce. Kdo chce pomáhat, vydrží skoro vše. Místní lidé se o nás i starají, uvaří nám z našich zásob večeři, umyjí po nás nádobí, připraví do lavoru teplou vodu na osobní hygienu, dokonce nám na požádání vyperou oblečení, které dostává zabrat prachem a nejednou i různými sekrety od dětských pa cientů. Používají přitom mýdlo, které jsme koupili v hlavním městě. Sami žádné nemají. Díky jejich péči se můžeme koncentrovat až do večerních hodin jen na práci s pa cienty. Po návratu z nemocnice nám večer už moc sil nezbývá, a proto jsme za tu pomoc rádi. Většinu času to není jako v idealistických .lmech o humanitární pomoci, tam ta těžší a méně romantická část obvykle není vidět. Věřím však, že to každý člen našeho týmu před odjezdem předpokládal.

6. zápis

Další den jsme se přesunuli na nové místo našich projektů v sousedním distriktu. Po delší době jsme se dostali opět na asfaltovou silnici. Cestou jsme se zastavili za zakladatelem komplexu pro sirotky Home of Hope, kde si zpěvačka Madon na adoptovala všechny čtyři své malaw.ské děti. Je to charizmatický osmdesátník plný energie, který ž.e pro svůj projekt. Nachází se tam školka, základní i střední škola, sirotčinec, malá klinika a právě teď zakládají i vyšší učení. K tomu všemu musí samozřejmě existovat příslušné zázemí. Madon na za ním jezdí pravidelně, naposledy zde byla minulý měsíc, a oslovuje ho jako otce. Další zastávkou na cestě byla okresní nemocnice v hlavním městě distriktu Mchinji (za britské koloniální éry se toto město jmenovalo Fort Man n ing podle guvernéra Wil liama Man ninga a známým se stalo i kvůli tragickým útokům lva-zab.áka v roce 1930, které si vyžádaly 36 lidských životů v průběhu 5 měsíců). Pro nové členy naší skupiny byla nemocnice docela šokem. Při pohledu zvenku to ještě celkem ujde, uvnitř jednotlivých oddělení je to však dost tragické. Zejména dětské oddělení zanechá na člověku hluboké stopy. Přibližně 150.km za Mchinji jsme znovu odbočili na sever na prašnou cestu a ještě jednou opět doleva za dalších 43.km už směrem na místo našeho ubytování v městečku Kasiya. Každý z nás má svůj malinký pokojík o velikosti asi 6 m2, kam se vejde jen postel s moskytiérou, plastová židle a zavazadlo na podlahu. K tomu je ve zdi zatlučených pár velkých hřebíků jako věšák. Na společnou místnost na osobní hygienu a venkovní záchod ve formě díry v podlaze jsme už zvyklí z Fanuelu.

7. zápis

Následující ráno jsme zamířili po prašné cestě dál do vesnice Tonde, kde máme pracovat a kde na nás už čekaly stovky místních obyvatel. Naší ordinací se na další týden měla stát třída místní základní školy. I když tato základka existuje již 106 let, pořád nemá místnosti pro tři ročníky. Jejich žáci se musí učit venku pod stromem. Pokud prší nebo fouká vítr, z výuky není nic. I první den našeho pobytu zde foukal vítr vířící oblaka prachu, přesto nám krásně zatančili, zazpívali a dokonce i recitovali o významu naší pomoci. Došlo jako vždy i na proslovy. Říkali, že naše přítomnost je pro ně něco jako zázrak, a já jsem zase zdůraznil to, že to nejsme jen my, kdo jim pomáhá, ale i mnoho lidí u nás doma, díky kterým je naše pomoc možná. Ordinovali jsme v jedné velké třídě na čtyřech stanovištích a hezky se navzájem doplňovali. U vchodu jsme měli laboratorní část na vzorky krve, moči a stolice. Pod okny rozložené léky, aby na ně co nejdéle svítilo přirozené světlo. Na okna a dveře jsme si přivezli záclony, aby do třídy nebylo vidět, další přeloženou záclonu jsme používali uvnitř když bylo potřebné dbát na intimitu pa cienta při vyšetření nebo zákroku. Lůžko jsme vytvořili z velkého stolu překrytého dekou a operačním povlečením. Zvládali jsme i malé chirurgické výkony v lokální anestezii, excizi adenomu, evakuaci cysty nebo abscesu apod.

8. zápis

I sem pa cienti př.íždějí z velké vzdálenosti, z perimetru více než 50.km, někteří cestou ze sousedního distriktu musí dokonce přebrodit řeku. Pacientů bylo tak velké množství, že jsme museli zavést jmen ný seznam s pořadím. Přesto docházelo hlavně odpoledne občasně k situacím, kdy jsme se obávali, že dav u vchodu přitlačí na zeď maminku s dítětem na zádech nebo staršího člověka. Proto jsme měli venku neustále tři místní pomocníky, kteří se dav snažili zvládat. Večer jsme vše nechali ve třídě a hlídáním pověřili tři místní muže doporučené náčelníkem a ředitelem školy, za které se nám zaručili. I když ordinujeme ve školní třídě, jsme zásobeni léky a dalším vybavením tak dobře, že nám místní obyvatelé říkají chipatala (čti čipatala), tedy v jazyku chi-chewa (či-čeva) nemocnice.

9. zápis

Každý den je velmi podobný, od rána do večera jsme v místnosti, kde se věnujeme pa cientům. Vycházíme jen občas na toaletu (většinou jen 1× den ně, protože nestíháme ani moc pít) a hlavně vybírat akutní pa cienty z davu. Oběd je jen krátký na proteinovou tyčinku, o kterou se ještě dělíme s našimi tlumočníky do jazyka chi-chewa. Těsně před polednem za námi př.ela vzácná návštěva, jedna z nejváženějších osobností této země, s americkým vzděláním i přízvukem, možná příští prezident Malawi – dr. Chakwera. Nám osobně i všem dalším podporovatelům v naší zemi poděkoval, a to dokonce i českým slovem „děkuji“. Jako dárek od nás dostal velkou českou vlajku. Bylo to moc příjemné setkání, navíc jsme se chvíli mohli ohřát na sluníčku a z asi 3 000 diváků vybrat ty, kteří vypadali, že jsou na tom zdravotně nejhůř. Večer se zase vracíme z Tonde do městečka Kasyia a následně poměrně brzy, alespoň v porovnání s domovem, se unaveni ukládáme ke spánku.

10. zápis

Teplota v noci klesá k 5 °C, takže spím v mikině a kolem 3.–4. hod ran ní, kdy je nejchladněji, si ještě musím přes spacák přehodit deku. Člověk se vůbec nediví, že vedle malárie trpí děti nejčastěji infekcemi dýchacích cest, nemají totiž pořádné oblečení ani přikrývky. Situaci navíc komplikuje všudypřítomný prach, nepršelo už několik týdnů. Počty ošetřených pa cientů se každý den zvyšují, musíme pracovat stále rychleji, př.íždí za námi dokonce i z hlavního města. Tam je sice velká nemocnice a my improvizujeme ve škole, přesto se naše reputace díky kvalitě naší práce šíří ústním podáním rychle a daleko. Přednostně bereme akutní případy, pa cienty, co se už ani neudrží na nohou, malé děti s vysokou horečkou, dýchacími obtížemi, astmatem, epilepsií atd. O léčbu však samozřejmě mají zájem všichni čekající a my to musíme udělat tak, aby naší pozornosti neutekl ani jeden vážnější případ. Počet pa cientů za den přesahuje dvě stě, v pátek se dokonce blížil ke třem stovkám.

11. zápis

Následující den jsme se rozhodli prozkoumat okolní osady, vyhledávat v nejchudších vesnicích podvyživené děti a pa cienty, kteří by nedorazili za námi. Celkem jsme navštívili sedm vesnic, ve třech z nich jsme darovali kozy s podmínkou, že první narozené kůzlátko se musí – jako vždy u našich projektů – darovat jiné chudé rodině. Tím jsme tento projekt zavedli už ve třetím kraji Malawi. Chudým rodinám jsme rozdávali darované oblečení, ponožky, boty, hračky, deky upletené seniorkami v Rychvaldu u Karviné, vitaminy, výživu i léky. Zaznamenali jsme i několik případů kwashiokoru, těžké, život ohrožující formy malnutrice. Samozřejmě jsme podnikli kroky, aby se z něj děti postupem času dostali. Na mnoha místech venkova jsme viděli snahu místních obyvatel o lov myší a netopýrů, které jsou pro ně kte ré (rozhodně však ne pro všechny) obohacením jídelníčku. My se však bez toho určitě obejdeme.

Náčelník poslední navštívené vesnice, kde bylo podvyživených nejvíce, byl viditelně dojatý. Tento postarší muž dlouho tiše stál se slzami v očích a nakonec pronesl plamen ný děkovný projev. Příště budeme jejich vesnici věnovat velkou pozornost. Velká bříška ně kte ré děti už skoro neunesly. V centru našeho zájmu bude příště i místní škola. Je to právě lepší vzdělání, které může přinést rozvoj této zemi po všech stránkách. Škole jsme věnovali darované propisky, poznámkové bloky a výukové materiály, do budoucna je zásobíme ještě více. Pokud se nám podaří získat dostatek .nančních prostředků, pomůžeme jim se stavbou chybějících tříd a malé knihovny. Všude, kde se objevíme, rodičům zdůrazňujeme, aby děti posílali do školy, i když je to často daleko a pomoc dětí na poli by se hodila. Chybějící základy vzdělání už potom nikdy nedoženou a bude to pro ně znamenat handicap na celý život. Malawi, tak jako každá jiná země světa, potřebuje vzdělané lidi.

12. zápis

Na závěr každé mise přichází určitá rekapitulace. Děkujeme vám všem za podporu, ať už verbální nebo formou e-mailů, liků či komentářů na facebooku a webu. Velmi děkujeme všem, kteří poskytli pro Malawi .nanční nebo materiální pomoc. Shánět v dnešní době .nance není jednoduché, pro svou činnost nemáme granty ani nežádáme o žádné dotace od státu. Nechceme, aby naše projekty byly placené z daní všech bez jejich souhlasu. Neposíláme drahé barevné tiskopisy do schránek ani studenty na ulice vybírat peníze od kolemjdoucích. Neplatíme žádnou reklamu. Kdo se ztotožní s naší formou práce a bude chtít pomoci, najde si způsob, jak to udělat.

Nabízíme možnost přímé formy pomoci potřebným všem, kteří nechtějí přispívat na administrativní aparát ně kte ré z jiných neziskových organizací. My využíváme každou darovanou korunu pro chudé, to je naše základní pravidlo. I díky tomu stačí málo, abychom dokázali udělat v chudých zemích poměrně velkou změnu. Když přispěje hodně lidí i menší částkou, dohromady dokážeme postavit nemocnici nebo několik tříd místní školy. Právě nové tři třídy a malá klinika v Tonde jsou teď naším dalším projektem. Samozřejmě se nebráníme ani větším darům od lépe situovaných lidí s dobrým srdcem nebo od různých .rem. Na požádání vystavíme každému zájemci potvrzení o daru, který je možné použít na odečet z daňového základu, tak jak to připouští naše legislativa.

Pomáháme všem, ale naše hlavní pozornost je zaměřena na děti, které jsou budoucností každé země. Snažíme se o to, aby zbytečně netrpěly nemocemi, podvýživou či hladem, k tomu klademe velký důraz na vzdělání a samoudržitelný rozvoj vesnických komunit. Budeme rádi, pokud se k nám přidáte a pro pomoc potřebným smysluplným způsobem se zapálíte. Oceníme pomoc každého člověka s dobrým srdcem, ne pro nás tady v Evropě, ale v místech, kde se narodili nejpotřebnější lidé naší planety a kde bez nás musí žít život velmi vzdálený našemu komfortu, možnostem osobního rozvoje, bez přístupu ke zdravotní péči nebo alespoň k trochu kvalitnímu vzdělání. Ještě jednou děkujeme a těšíme se na další spolupráci pro chudé a nemocné. Jsem přesvědčený, že oni by to pro nás na našem místě udělali, pokud by byla situace opačná.

Desatero pro dobrovolníky

Závěrem shrnuji desatero pro případné zájemce o pozici dobrovolníka v mis.ní skupině. Současně to vystihuje, oč se snažíme a jaké jsou základní podmínky. O dobrovolníky naštěstí nouze není, a tak si můžeme vybírat. Důležité je, aby byl každý platným členem skupiny a aby do ní zapadl způsobem, který bude v synergii s celým zbytkem týmu a s hlavním posláním naší práce. Ti, kteří by měli s ně kte rým z 10 uvedených bodů problém, by se na misi trápili, a bude lepší najít si jinou formu osobní pomoci.

Humanitární mise je osobní obětí vlastního času, .nancí (i letenky si platíme z vlastních prostředků), energie, toho nejlepšího ze sebe. Je to únavné, přesto rozdáváme úsměvy, pozitivní energii, pohlazení, člověk musí mít rád lidi – pokud někdo jen hledá dobrodružství, tyto nároky nemusí zvládat. Stejně tak pokud chce někdo na misi jen proto, aby doma dosáhl uznání okolí.
Neléčíme proto, aby nám pa cienti děkovali a chválili nás, naší motivací je pomáhat potřebným.
Pacienti vyžadují trpělivost a pochopení, často neumí zhluboka dýchat, ně kte ré pro nás běžné věci nechápou, nikdy u lékaře nebyli, nikdo je nikdy nepoučil, nic jim nevysvětlil. Pokud něco nedělají správně, nejsou lhostejní, jen neinformovaní. Jejich poučení je naším úkolem.
Léčíme všechny diagnózy, i ty na první pohled méně závažné. I neakutní chronická bolest může vést k dlouhodobé neschopnosti pracovat a při absenci nemocenské, invalidního příspěvku či jiných sociálních dávek může vést nepřímo k ohrožení života, a to dokonce celé rodiny.
Práce na misi vyžaduje improvizaci, pokud má někdo rád své stereotypy, že má vše svůj řád a své stejné místo, mise pro něj není vhodná.
Mise v Africe přináší určité nepohodlí. Je nutné mít tvrdý spánek, schopnost umýt se z lavoru, záchod je ve formě díry v podlaze, jídlo je jen základní a víceméně po celou dobu stejného typu.
Většinu času se pohybujeme mimo mobilní či wi. sítě, samozřejmostí není ani elektřina. Kontakt s domovem je proto značně omezený a osobní elektrické spotřebiče nemusí být použitelné. Pokud bez toho nemůžete být, mise pro vás není vhodná.
Pracuje se obvykle min. 10 hod den ně, jen s malou přestávkou na malý snack, většinou ve formě proteinové tyčinky.
Vyžaduje se odolnost, velmi dobrý zdravotní stav, disciplína, odpovědnost i vůči vlastnímu zdraví. Nesmí vadit chlad, prach, občasná přítomnost hlodavců, účastník mise nesmí mít žádný z druhů fobií či jiné psychické problémy, ať už pod tlakem nebo bez něj.
Základním pravidlem je úcta k lidem, a to bez ohledu na jejich věk, pohlaví, vzdělání či postavení. Nadřazený přístup z pozice bělocha s dobrým vzděláním z vyspělé Evropy, necitlivé kritizování a arogantní poučování místních obyvatel jsou nepřípustné. Svou důstojnost mají i nejchudší lidé na světě. Vyžaduje se vysoká sociální inteligence uchazeče a schopnost týmové spolupráce.

Úplně na závěr děkuji všem členům týmu. Pracovali velmi tvrdě, někdy doslova nadoraz, možná dokonce blízko svých maximálních možností, psychických i fyzických. Snášeli toho víc, než je standardem u nás doma. K tomu nejen bez nároku na odměnu, ale dokonce s úhradou svých nákladů z vlastních prostředků. To je dobrovolnictví v pravém smyslu slova. Jsem jim za to moc vděčný, ale nejvíc to znamenalo pro jejich pa cienty, kteří na ně nikdy nezapomenou. Budou je nosit ve svých srdcích, protože ti lidé z daleké Evropy pro ně udělali něco, co do té doby nikdo jiný. Podobnou možnost má však každý, na dálku formou svého daru. Naše motto od začátku existence International Humanity je známé: „Když zachráníš život, jako bys zachránil celý svět.“ A když se to dělá správně, zachránit svět stojí tak překvapivě málo, že to je v možnostech každého z nás.

doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS
předseda International Humanity
www.pomoztesnami.cz
www.facebook.com/inthumanity
číslo účtu: 212911674/0300

Zpět na seznam článků