Pacientská kazuistika: Rodinný výskyt pertuse - problém, který nemusel být
M. Trnková
Centra Očkování a cestovní medicíny Avenier, Brno
S černým kašlem má osobní zkušenost čím dál víc obyvatel naší země. Přinášíme osobní příběh jednoho z nich, pacienta Jiřího V., který se o zkušenosti s touto nemocí ve své rodině ochotně podělil.
Černým kašlem jsem se nakazil pravděpodobně někde na cestách – cestuji hodně, měsíčně i několikrát, infekci jsem si přivezl pravděpodobně z cesty do Londýna. Během října jsem začal pozorovat příznaky běžného nachlazení. K lékaři jsem nešel, léčil jsem pouze standardními, volně dostupnými přípravky na kašel. O možnosti opětovné vakcinace v dospělosti proti pertusi mne ani manželku praktický lékař neinformoval, ani o tom, že vakcinace z dětství reálně účinkuje omezenou dobu, a není tedy doživotní.
Dne 3. listopadu 2016 se nám narodil druhý syn, který se brzy nakazil a začal pokašlávat, následně kašlal velmi škaredě až do konce listopadu. V té době jsem už pochopil, že se nejedná o běžnou virózu, začal jsem
i svůj přetrvávající problém aktivně řešit s lékaři – možnost pertuse byla opakovaně vyvrácena nikoli testy, ale jejich subjektivním názorem, tedy verbálně s odkazem na nepravděpodobnost nákazy vzhledem k jejímu výskytu v populaci.
Záchvaty se však značně zhoršovaly, už i já jsem měl v noci zajíkavé kašlání bez možnosti nádechu, v tomto okamžiku mi bylo jasné, že se pravděpodobně jedná o černý kašel. Zejména s ohledem na fakt, že podobně kašlal i měsíční syn (a jeho stav se nelepšil), jsem trval na odborném vyšetření u praktického lékaře s cílem zjistit příčinu obtíží – potvrzení nebo vyloučení přítomnosti pertuse byla jedna z možností. Praktický lékař po konzultaci s dětským lékařem následně identifi koval závažnost situace a odeslal mne na infekční oddělení kvůli testům na pertusi. Ty následně potvrdily nákazu jak u manželky, obou synů (přičemž starší syn je veden jako selhání vakcinace), tak i prarodičů. Nejmladší syn strávil měsíc na JIP ve fakultní nemocnici. Propuštěn byl až koncem prosince, přičemž ještě předtím byl týden na interním oddělení, když ještě nebyla dia gnóza pertuse stanovena, i když jsme na to oba s manželkou opakovaně upozorňovali. Dokonce mu i přes záchvaty kašle s promodráváním nebyl napojen oxymetr, až následně na JIP. Na JIP se o něj pak starali velmi dobře, předtím však byl celý problém bagatelizován.
Jako postinfekční následek máme doteď všichni významně sníženou imunitu a velkou náchylnost k jakémukoli zánětu horních cest dýchacích, já mám každý měsíc infekci nosohltanu, často v kombinaci se sinusitidou, oba synové jsou např. v tuto chvíli opět nemocní. Kvůli opakovaným zánětům nemohu sportovat jako dřív, obtížně se plánují dovolené, když jsou děti pořád nemocné.
Můj pocit je, že lékaři v našem případě diagnostiku pertuse velmi podcenili.
Zejména u nejmenšího syna, který se mohl o 14 dní dříve léčit a nemusel se (možná) tak dusit. Náš životní komfort se výrazně snížil, jsme pořád nemocní a nemůžeme se toho doposud zbavit. Určitě bych každému doporučil se přeočkovat. Kdybych o tom předtím věděl, bez váhání bych to udělal.
MUDr. Michaela Trnková
Centra Očkování a cestovní medicíny Avenier
Bidláky 20, 639 00 Brno