Pacientská kazuistika: Klíšťová encefalitida u studentky medicíny

V. Faierajzlová
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier, Praha 5

„Preventivní opatření v podobě vakcíny v té době neexistovalo.“

Psal se rok 1970. Bylo léto a mladá nadějná studentka medicíny Eva trávila volné dny na Slapské přehradě. Jezdila tam od dětství na chatu uprostřed lesů a luk. Občas našla přisáté klíště, ale nijak zvlášť to neřešila. O závažnosti možného onemocnění se příliš nevědělo a preventivní opatření v podobě vakcíny v té době neexistovalo.

Tento rok byl ale bohužel výjimečný. Po odjezdu z chaty pokračovaly prázdniny a za 14 dní se objevilo netypické onemocnění pro letní čas. Horečka, silné bolesti hlavy a opakované zvracení byly hlavní příznaky. Eva byla v té době na Moravě u příbuzných a lékař konstatoval, že se jedná o banální letní virózu. Za týden silné zvracení a horečky polevily a Eva odjela domů. Po návratu ale za několik dní opět ulehla s ještě většími bolestmi hlavy, světloplachostí a trnutím šíje. Obvodní lékařka byla naštěstí výborným diagnostikem a podle příznaků poznala, že se bude zřejmě jednat o zánět mozkových blan. Po převozu na infekční kliniku byla diagnóza klíšťové meningitidy potvrzena z lumbální punkce.

Nastaly truchlivé dny na izolačním pokoji bez možnosti návštěv. Spolupacientky byly dvě ženy kolem čtyřicítky s obdobným onemocněním, ale s mnohem závažnějším průběhem, hlavně s parézami horních končetin. Eva se dozvěděla, že má vlastně štěstí, že je mladá a pravděpodobně se vyléčí bez zjevných následků.

Jednoho dne Evu na pokoji navštívil přednosta kliniky, profesor, kterého znala i ze svých přednášek na fakultě. Opatrně, ale rezolutně jí sdělil, že bude sice zase v podstatě zdravá, ale pravděpodobně se jí dost podstatně zhorší aktuální paměť, a tím i schopnost zvládnout náročné studium medicíny. Doporučil jí, aby uvažovala o změně školy nebo i odstoupení z vysokoškolského studia.

Teprve tehdy si Eva plně uvědomila, o co všechno ji tato nemoc, kterou jí způsobilo jedno z klíšťat z milované krajiny Slapského jezera, může připravit.

Po propuštění z nemocnice musela Eva přerušit studium na celý rok. Těžko se soustředila na četbu i na další činnosti spojené s nutností vnímání a vštěpování nových pojmů, dokonce i na rozhovory s blízkými. Hodně odpočívala, chodila na procházky, ale do přírody se už bála.

Přítel se s ní rozešel, zřejmě z obavy, že už nikdy nebude jako dřív. Spolužáci z fakulty postupně přestávali projevovat zájem a pokračovali ve svém studiu ve třetím ročníku.

Eva si ale řekla, že to nevzdá a za rok pokračovala ve studiu medicíny. Bylo to ale úplně jiné než před nemocí. I lehčí předměty zvládala s obtížemi, patologii a další těžké klinické obory dřela opravdu velmi těžko.

Místo výborného a chvalitebného hodnocení zkoušek byla ráda za „dobrou“.

Veselejší příhodou byla její zkouška z Infekce. Setkala se po 2 letech s panem profesorem z kliniky. Shodou náhod si vytáhla otázku „Klíšťová meningoencefalitida“. Zvládla to „za jedna“ a přidala mnoho vlastních subjektivních poznatků z prožitého onemocnění.

Studium nakonec dokončila. Ve srovnání se svými kolegy však s mnohem větším úsilím a obtížemi. Život pak běžel tak, jak měl, se všemi radostmi i starostmi.

Strach z klíšťat však zůstal trvalý. Když se pak stala maminkou a po mnoha letech i babičkou, dbala na to, aby všechny děti byly očkovány. Mají to štěstí, že vakcína pro ně již v dnešní době existuje.

MUDr. Věra Faierajzlová
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier Ženské domovy, Praha 5