Nárůst horečky dengue u českých cestovatelů
R. Maďar
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier, Ostrava
Souhrn
V roce 2016 pozorujeme meziroční trojnásobný nárůst horečky dengue u českých cestovatelů. Dengue je flavivirová nákaza endemická již téměř ve všech zemích a teritoriích subtropů a tropů, nižší výskyt má jen v sušších oblastech především afrického kontinentu. I když se veřejnost obává zejména hojně medializované horečky zika, právě horečka dengue, jejíž původci patří do stejné skupiny, je mnohem častější, rozšířenější a pro nakažené i více nebezpečná. Ne zika, ale dengue je tedy nejvýznamnější virovou infekcí přenášenou komáry. Repelenty by se proto měly používat nejen v oblastech, kde je popisován výskyt zika. Tak jako u horečky zika je hlavním přenašečem virů dengue komár rodu Aedes s denní aktivitou a synantropní tendencí. Na rozdíl od malárie je proto nákaza možná za slunečního světla i v centru velkého města v turisticky populární oblasti, zejména v epidemickém období dešťů. Individuální ochranou je především pečlivé používání účinných repelentů, pomohou také sítě na okna a dveře a sprejování zdí reziduálními insekticidy, protože přenašeč vstupuje i do lidských obydlí. Existující nová vakcína zatím v Evropě registrována není.
Klíčová slova
dengue – fiavivirus – přenašeč – klinický obraz – diagnostika – prevence – vakcína
Úvod
Za prvních sedm měsíců roku 2016 bylo v ČR hlášeno 63 případů horečky dengue u českých cestovatelů nakažených v cizině, což je za stejné časové období nejvyšší incidence za posledních 10 let. Je to o 50 % více nakažených Čechů než za celý minulý rok 2015 [1]. Meziročně se jedná za stejné časové období o více než trojnásobný nárůst tohoto onemocnění u českých občanů. Kvůli podhlášenosti je přitom skutečný počet nakažených ještě daleko vyšší.
Přenos
Tak jako u horečky zika je hlavním přenašečem virů dengue komár rodu Aedes s denní aktivitou. Na rozdíl od malárie je proto nákaza možná i v pravé poledne na náměstí velkého města v turisticky populární oblasti. Aedes se množí i v malém množství vody zachyceném v odhozených nádobách, prázdných plechovkách, skořápkách kokosových ořechů, starých pneumatikách, miskách pod květináči, ucpaných odtokových rourách, nekrytých rezervoárech pitné, užitkové nebo dešťové vody apod. Onemocnění se proto vyskytuje ve většině zemí tropů a subtropů epidemicky zejména v období dešťů.
Endemické oblasti
Do roku 1970 se větší epidemie dengue vyskytovaly jen v sedmi zemích, dnes je tato infekce endemická ve 128 státech světa, kde žije 40 % světové populace. Ročně je na světě hlášeno 50–100 mil. případů dengue, podle některých studií to však může být až 390 mil. Jen v Brazílii se v roce 2015 vyskytlo 1,5 mil. infekcí, což znamenalo trojnásobný meziroční nárůst [2]. Největší problém představuje dengue v Latinské Americe (vč. Střední Ameriky) a v Asii. Vzhledem k výskytu vektorů Aedes albopictus i v jižní Evropě hrozí import a dočasná endemizace i v populárních dovolenkových destinacích našeho kontinentu. Takovou zkušenost má z minulých let portugalský ostrov Madeira, kde se v roce 2012 vyskytlo více než 2 000 případů dengue a nemoc se následně rozšířila i na portugalskou pevninu a do dalších 10 evropských zemí.
Klinický obraz a diagnostika
Příznaky dengue jsou podobné jako u ziky, obvykle však trvají déle a jsou intenzivnější, zejména náhle vzniklá horečka, úporné myalgie i artralgie a exantém šířící se centrifugálně. Opakovaná infekce jiným sérotypem viru dengue může vést ke krvácení a šoku s nepříznivou prognózou a možnými smrtelnými následky. Ročně si tato nemoc vyžádá na 500 tis. hospitalizací, zejména u dětí do pěti let věku je prognóza závažnější. Diagnostika je sérologická, indikace pro toto specifické laboratorní vyšetření vychází z cestovatelské anamnézy a klinického obrazu. Nemoc se léčí klidem na lůžku, hydratací a analgetiky, ne však ibuprofenem ani kyselinou acetylsalicylovou. Vedle leukopenie bývá totiž přítomná i trombocytopenie. Specifický lék působící kauzálně přímo na virus dengue zatím neexistuje.
Vakcína
Pokusy o vývoj očkovací látky proti dengue začaly už v roce 1929, desítky let však nebyly úspěšné. První vakcína proti této nemoci (Dengvaxia®) získala registraci až v prosinci 2015 v Mexiku a následně v Brazílii a na Filipínách. V letošním roce by se však měla začít používat i v desítkách dalších zemí, kde se dengue endemicky vyskytuje. Tři dávky této kvadrivalentní chimerické očkovací látky se aplikují v odstupech 0–6–12 měsíců, určená je pro věkový interval 9–45 let. V ČR ani v Evropě zatím dostupná není [3].
Prevence
Individuální ochranou je především pečlivé používání účinných repelentů, impregnace oblečení insekticidem, pomohou také sítě na okna a dveře a sprejování zdí reziduálními insekticidy, jelikož komár-přenašeč vstupuje i do lidských obydlí.
I když se veřejnost obává zejména hojně medializované horečky zika, právě horečka dengue je mnohem častější, rozšířenější a pro nakažené i více nebezpečná. Repelenty by se proto měly používat nejen v oblastech, kde je popisován výskyt zika.
Literatura
1. Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2006–2015. [online, citováno 20. 8. 2016]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/vybraneinfekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2006-2015-absolutne.
2. WHO: Media centre. [online, citováno 20. 8. 2016]. Available from: http://www.who.int/ mediacentre/factsheets/fs117/en/.
3. Maďar R. Vybrané aspekty problematiky importovaných nákaz. Vox Pediatriae 2016; 16(6): 19–24.
doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier Poliklinika Hrabůvka Dr. Martínka 7, 700 30 Ostrava