AVENIER
www.avenier.cz
Vakcíny do ordinace
vakciny.avenier.cz
Očkování na cesty
www.ockovacicentrum.cz
Aktuality

Nárůst horečky dengue u českých cestovatelů

R. Maďar
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier, Ostrava


Souhrn

V roce 2016 pozorujeme meziroční trojnásobný nárůst horečky dengue u českých cestovatelů. Dengue je flavivirová nákaza endemická již téměř ve všech zemích a teritoriích subtropů a tropů, nižší výskyt má jen v sušších oblastech především afrického kontinentu. I když se veřejnost obává zejména hojně medializované horečky zika, právě horečka dengue, jejíž původci patří do stejné skupiny, je mnohem častější, rozšířenější a pro nakažené i více nebezpečná. Ne zika, ale dengue je tedy nejvýznamnější virovou infekcí přenášenou komáry. Repelenty by se proto měly pou­žívat nejen v oblastech, kde je popisován výskyt zika. Tak jako u horečky zika je hlavním přenašečem virů dengue komár rodu Aedes s denní ak­tivitou a synantropní tendencí. Na rozdíl od malárie je proto nákaza možná za slunečního světla i v centru velkého města v turisticky populární oblasti, zejména v epidemickém období dešťů. Individuální ochranou je především pečlivé používání účinných repelentů, pomohou také sítě na okna a dveře a sprejování zdí reziduálními insekticidy, protože přenašeč vstupuje i do lidských obydlí. Existující nová vakcína zatím v Evropě re­gistrována není.

Klíčová slova

dengue – fiavivirus – přenašeč – klinický obraz – diagnostika – prevence – vakcína


Úvod

Za prvních sedm měsíců roku 2016 bylo v ČR hlášeno 63 případů ho­rečky dengue u českých cestovatelů nakažených v cizině, což je za stejné časové období nejvyšší incidence za posledních 10 let. Je to o 50 % více nakažených Čechů než za celý minulý rok 2015 [1]. Mezi­ročně se jedná za stejné časové období o více než trojnásobný nárůst tohoto onemocnění u českých občanů. Kvůli podhlášenosti je přitom skutečný počet nakažených ještě daleko vyšší.

Přenos

Tak jako u horečky zika je hlavním přenašečem virů dengue komár rodu Aedes s denní aktivitou. Na rozdíl od malárie je proto nákaza možná i v pravé poledne na náměstí velkého města v turisticky po­pulární oblasti. Aedes se množí i v malém množství vody zachyceném v odhozených nádobách, prázdných plechovkách, skořápkách koko­sových ořechů, starých pneumatikách, miskách pod květináči, ucpa­ných odtokových rourách, nekrytých rezervoárech pitné, užitkové nebo dešťové vody apod. Onemocnění se proto vyskytuje ve většině zemí tropů a subtropů epidemicky zejména v období dešťů.

Endemické oblasti

Do roku 1970 se větší epidemie dengue vyskytovaly jen v sedmi zemích, dnes je tato infekce endemická ve 128 státech světa, kde žije 40 % světové populace. Ročně je na světě hlášeno 50–100 mil. pří­padů dengue, podle některých studií to však může být až 390 mil. Jen v Brazílii se v roce 2015 vyskytlo 1,5 mil. infekcí, což znamenalo trojná­sobný meziroční nárůst [2]. Největší problém představuje dengue v Latinské Americe (vč. Střední Ameriky) a v Asii. Vzhledem k výskytu vektorů Aedes albopictus i v jižní Evropě hrozí import a dočasná ende­mizace i v populárních dovolenkových destinacích našeho kontinentu. Takovou zkušenost má z minulých let portugalský ostrov Madeira, kde se v roce 2012 vyskytlo více než 2 000 případů dengue a nemoc se následně rozšířila i na portugalskou pevninu a do dalších 10 evropských zemí.

Klinický obraz a diagnostika

Příznaky dengue jsou podobné jako u ziky, obvykle však trvají déle a jsou intenzivnější, zejména náhle vzniklá horečka, úporné myalgie i artralgie a exantém šířící se centrifugálně. Opakovaná infekce jiným sérotypem viru dengue může vést ke krvácení a šoku s nepříznivou prognózou a možnými smrtelnými následky. Ročně si tato nemoc vyžádá na 500 tis. hospitalizací, zejména u dětí do pěti let věku je pro­gnóza závažnější. Diagnostika je sérologická, indikace pro toto speci­fické laboratorní vyšetření vychází z cestovatelské anamnézy a klinic­kého obrazu. Nemoc se léčí klidem na lůžku, hydratací a analgetiky, ne však ibuprofenem ani kyselinou acetylsalicylovou. Vedle leukopenie bývá totiž přítomná i trombocytopenie. Specifický lék působící kau­zálně přímo na virus dengue zatím neexistuje.

Vakcína

Pokusy o vývoj očkovací látky proti dengue začaly už v roce 1929, de­sítky let však nebyly úspěšné. První vakcína proti této nemoci (Deng­vaxia®) získala registraci až v prosinci 2015 v Mexiku a následně v Bra­zílii a na Filipínách. V letošním roce by se však měla začít používat i v desítkách dalších zemí, kde se dengue endemicky vyskytuje. Tři dávky této kvadrivalentní chimerické očkovací látky se aplikují v od­stupech 0–6–12 měsíců, určená je pro věkový interval 9–45 let. V ČR ani v Evropě zatím dostupná není [3].

Prevence

Individuální ochranou je především pečlivé používání účinných repe­lentů, impregnace oblečení insekticidem, pomohou také sítě na okna a dveře a sprejování zdí reziduálními insekticidy, jelikož komár-pře­našeč vstupuje i do lidských obydlí.

I když se veřejnost obává zejména hojně medializované horečky zika, právě horečka dengue je mnohem častější, rozšířenější a pro na­kažené i více nebezpečná. Repelenty by se proto měly používat nejen v oblastech, kde je popisován výskyt zika.

Literatura 

1. Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2006–2015. [online, citováno 20. 8. 2016]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane­infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2006-2015-absolutne. 

2. WHO: Media centre. [online, citováno 20. 8. 2016]. Available from: http://www.who.int/ mediacentre/factsheets/fs117/en/. 

3. Maďar R. Vybrané aspekty problematiky importovaných nákaz. Vox Pediatriae 2016; 16(6): 19–24. 


doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS 
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier Poliklinika Hrabůvka Dr. Martínka 7, 700 30 Ostrava 

Zpět na seznam článků

 

Nahoru