Mýty a fakta o očkování

I. Kochová, Z. Hajnová
Centrum Očkování a cestovní medicíny, Praha 1

Mýtus 1: Očkování oslabuje imunitu.

Pravda: Očkování obecně nijak výrazně imunitu neoslabuje. Očkování nepředstavuje větší zátěž na imunitní systém než vlastní onemocnění.

Komentář
Přirozená vlastnost imunitního systému je reagovat na antigenní podněty z okolí. Hned po narození je dětský organismus kolonizován stovkami druhů mikroorganismů, které představují více než milion antigenů. V porovnání s desítkami antigenů ve vakcínách je stimulace imunitního systému očkováním zcela zanedbatelná. Kapacita imunitního systému je mnohem vyšší, než je počet antigenů v očkovacích látkách.

Mýtus 2: Očkování způsobuje autismus.

Pravda: Vědecké důkazy o tom, že by vakcíny způsobovaly autismus u dětí, neexistují.

Komentář
Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie lékaře Andrew Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Po třech letech důkladných nezávislých výzkumů bylo prokázáno, že studie byla záměrně klamavá, zavádějící a byla z Lancetu stažena. To potvrdily i další četné studie v dalších dekádách [1].

Mýtus 3: Vakcíny obsahují látky nebezpečné pro organismus.

Pravda: Některé vakcíny obsahují hliník, zbytkové množství formaldehydu a rtuti, při výrobě některých vakcín mohou být použita antibiotika.

Komentář
Thiomersal (konzervační látka obsahující rtuť): většina vakcín rtuť neobsahuje, ve vakcínách pro „povinné“ očkování rtuť není. Žádná ze studií nepřinesla jediný důkaz o tom, že by thiomersal vedl ke vzniku neurologických poškození u očkovaných ani jinou spojitost s jinými zdravotními problémy. Antibiotika: při výrobě některých vakcín mohou být použita antibiotika, která zabrání jejich bakteriální kontaminaci. Vědecké studie jasně dokazují, že stopové množství antibiotik nezpůsobuje nežádoucí účinky. Hliník je jeden z nejčastějších kovů, se kterým se setkáváme v přírodě. Obsahuje ho voda, vzduch, potraviny, mateřské mléko. Denní dávka hliníku do 2_mg/ kg hmotnosti je dle vědeckých studií považována za minimálně rizikovou. Obsah hliníku ve vakcínách je velmi nízký a nemůže v dané dávce organismus poškodit. Formaldehyd – některé vakcíny obsahují minimální zbytkové množství formaldehydu, který slouží ve vakcínách k potlačení aktivity mikroorganismů a jejich toxinů nebo k zabránění mikrobiální kontaminace [2].

Mýtus 4: Vakcíny nejsou účinné a jedná se jen o farmaceutický byznys.

Pravda: Očkování patří mezi nejvýznamnější objevy medicíny. Bez něj by došlo k vzestupu výskytu jednotlivých infekčních onemocnění, z nichž některé mohou mít velmi závažný průběh. Vakcinace může vést k eradikaci některých nebezpečných nemocí.

Komentář
Účinnost očkování je dokazována během velmi přísného preklinického a klinického hodnocení. Než se vakcína dostane k pacientům, absolvuje čtyři fáze testování (0 až 3). Během nich je testována účinnost, ale také bezpečnost, kvalita a dávkování. Vše probíhá pod kontrolou odborníků. I po registraci je vakcína dál sledována v rámci systému farmakovigilance [1].

Mýtus 5: Vakcína proti chřipce způsobuje chřipku.

Pravda: Vakcíny proti chřipce nemohou vyvolat onemocnění chřipkou.

Komentář
Chřipkové vakcíny obsahují usmrcené chřipkové viry, buď pouze část viru, nebo povrchové antigeny, na něž si organismus tvoří protilátky. Nemoc krátce po očkování nemusí znamenat reakci na vakcínu, ale
očkovaný již mohl být v inkubační době onemocnění. Mnoho lidí navíc zaměňuje chřipku s jinou virovou infekcí dýchacích cest.

Mýtus 6: Nežádoucí účinky jsou bagatelizovány a nekorektně hlášeny.

Pravda: Všichni zdravotničtí odborníci jsou v souladu se zákonem povinni hlásit veškeré závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky očkování. Hlášení se podává Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Hlásit podezření na nežádoucí účinky vakcín může kdokoli, kdo se o podezření dozví [1].

Komentář
Reakce po očkování se mohou objevit za různě dlouhou dobu, v závislosti na typu očkování. Reakce může být místní, nebo celková. Obě mohou být očekávané, nebo neočekávané, přiměřené (fyziologické), nebo nepřiměřené (přehnané fyziologické reakce nebo alergie). Nejčastější místní reakce (v místě vpichu):
• zarudnutí;
• otok;
• bolest.

Nejčastější celkové reakce:
• teplota;
• únava nebo podrážděnost, neklid;
• bolest hlavy;
• bolest svalů a kloubů;
• trávicí obtíže.

Reakce po očkování se objevují poměrně zřídka.

Mýtus 7: Vakcína proti rakovině děložního čípku je jen pro ženy.

Pravda: Vakcíny proti lidským papilomavirům (HPV) jsou vhodné i pro muže a chlapce. Muži mohou nejen přenést HPV na svou partnerku či partnera, ale HPV způsobují i u mužů závažná onemocnění.

Komentář
Lidské papilomaviry (HPV) způsobují i u mužů genitální bradavice, rakovinu análního otvoru, penisu a rakovinu hrtanu. Zdravotní pojišťovny hradí toto očkování i chlapcům ve věku 13 let.

Mýtus 8: Klíšťová encefalitida je problémem jen ve vzácných rizikových oblastech.

Pravda: Klíšťová encefalitida se vyskytuje v současné době na celém území ČR, ohniska klíšťové encefalitidy se vyskytují v bio topech se smíšenými a listnatými porosty, na okrajích lesů, u vodních ploch a toků, ale i v blízkosti lidských obydlí, v parcích, zahradách apod. Všechna ohniska nákazy zdaleka neznáme, někdy jsou zjištěna až po prvním případu nákazy člověka v dané oblasti.

Komentář
Česká republika patří k zemím s nejvyšším výskytem případů klíšťové encefalitidy v celé Evropské unii a dlouhodobě patří k zemím s nejvyšší incidencí spolu s pobaltskými zeměmi a Slovinskem. Počet nakažených v posledních 5 letech stále stoupá.

Mýtus 9: Proti klíšťové encefalitidě se očkuje jen v zimě.

Pravda: Očkování je možné zahájit kdykoli v průběhu roku. V letních měsících se využívá zrychlené očkovací schéma, interval mezi první a druhou dávkou se zkracuje na 2 týdny.

Komentář
Klíšťata jsou nejvíce aktivní od března do října. Vzhledem ke globálnímu oteplování může být toto období aktivity i delší. Aktivní jsou už při teplotách nad 5 °C.

Mýtus 10: Po přisátí klíštěte se vakcína proti klíšťové encefalitidě neočkuje.

Pravda: Očkování proti klíšťové encefalitidě po přisátí klíštěte je možné.

Komentář
Každé klíště není nakažené klíšťovou encefalitidou, je jich přibližně 2–5 %. Po odstranění klíštěte je třeba sledovat zdravotní stav člověka a věnovat pozornost místu přisátí klíštěte kvůli lymeské borelióze. Pokud daná osoba nemá známky onemocnění, není důvod očkování odkládat. Druhou dávku vakcíny je dobré podat za 2 týdny po první dávce, dostatečná ochrana je cca za 14 dní po druhé dávce vakcíny.

Literatura
1. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Mýty a fakta o očkování. 2019 [online]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/myty-afakta- o-ockovani/.
2. Chlíbek R a kol. Očkování dospělých. Mladá fronta: Praha 2019. 2nd ed: 513–552.

MUDr. Ilona Kochová
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier
Revoluční 765/19
110 00 Praha 1