Írán - země, která se otevírá turistům

I. Kochová
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier, Praha 1

Írán je zemí se silnou kulturní tradicí sahající hluboko před křesťanství, je zemí protkanou historickými, kulturními a přírodními zajímavostmi. Přísný islámský režim udržuje zemi v určité izolaci, což pomáhá zachovat a udržovat místní tradice a zvyky. Írán je zemí, kde si turistů velmi váží, protože turizmus tam ještě nepronikl ve velké míře. To všechno jsou důvody, pro které se vyplatí Írán navštívit.

Jak charakterizovat Írán? Nádherné mešity a další skvosty architektury. Čistá upravená města se zelení v zemi, kde málo prší a je sucho. Dobré jídlo a především pohostin ní, otevření, milí, vlídní a usměvaví lidé, bezpečná země.

Írán leží v Přední Asii, na západě sousedí s Irákem, na severozápadě s Tureckem, Arménií a Ázerbájdžánem, na severu s Turkmenistánem, na východě s Afganistánem a Pákistánem. Na jihozápadě je omýván Perským a Arabským mořem, na severu mořem Kaspickým. V Íránu žije asi 82 mil. obyvatel, patří k nejlidnatějším a nejrozsáhlejším zemím světa (16. největší země). V hlavním městě Teheránu žije asi 12 mil. obyvatel. Pro Írán je typické subtropické podnebí, na jihu horké a suché podnebí tropického charakteru. Od roku 1979, po svržení monarchy šáha Rézy Pahlavího, je Írán islámskou republikou v čele s prezidentem. Zhruba 24 mil. obyvatel je v produktivním věku. Přibližně 61 % obyvatel jsou Peršané. Úroveň vzdělání je dosud poměrně nízká. Většina obyvatel mluví persky a je muslimského vyznání (90 % šíité, 9 % sunnité). Přes konzervativní islámský režim mne tu překvapila náboženská tolerance ve smyslu, že nikomu není nařizováno, jaké náboženství má vyznávat. Kromě muslimů jsou zde menšiny křesťanské, zoroastriánské a další. Jediným zakázaným náboženstvím je baháizmus.

Dětem je od útlého věku ve školách vštěpována národní hrdost a úcta k vlajce. Proti očekávání se Írán ukázal jako země velmi bezpečná (výjimku údajně tvoří oblast podél afgánské a pákistánské hranice a částečně též arabská část u Perského zálivu). Ještě v letadle jsem nevnímala, že letíme do náboženstvím ovládané země s přísnými pravidly oblékání. Asi 15 min před přistáním v Teheránu začal v letadle čilý ruch a ženské osazenstvo se během klesání rychle převlékalo do předepsaného oblečení. Ženy musí mít zakrytá ramena a vlasy, nohy zakryté kalhotami či legínami až ke kotníkům, kabátky zahalující boky, na hlavě šátek. Během chvilky se pestrobarevná paluba letadla změnila v téměř černý prostor. Náboženská policie totiž zahalení kontroluje a uděluje místním pokuty, cizincům většinou jen domluví. I tady však dnes již dochází ke změnám, šátky ve větších městech z tváří a vlasů ustupují a jen volně leží na zadní části hlavy. Muži musí mít dlouhé kalhoty a košili nebo tričko. Pro řadu místních platí tato pravidla pouze na veřejnosti, v soukromí se ženy nezahalují a někde se i pije alkohol, ačkoli oficiálně platí 100% prohibice.

Vzhledem ke stále trvajícím problémům se směnitelností místní měny rijálu a nemožností mezinárodních finančních transakcí či platby v dolarech je v tuto chvíli nutné cestovat do Íránu s hotovostí. Kreditní ani debetní karty vydané mimo Írán nefungují. Před samotným příletem je nutné si opatřit vízum nebo tzv. referenční číslo, na jehož základě si cestovatel vyzvedne vízum na letišti v Teheránu. Na letišti je při pasové kontrole vyžadováno předložit platné cestovní pojištění, v opačném případě je nutné ho na místě dokoupit.

Velmi málo lidí mluví v Íránu cizím jazykem, přesto se vám při jakémkoli problému snaží pomoci a chtějí s vámi komunikovat a stále se s vámi fotografovat. Je to pro ně většinou jediný kontakt se „západní“ civilizací. Íránci jsou velmi zdvořilí a patří k jedné z nejstarších společností. Na každém kroku nám vyvraceli svou negativní pověst a zdůrazňovali, že tzv. Islámský stát nejsou skuteční muslimové (tedy že ne každý muslim je terorista). Místní obyvatelé žijí ve zvláštní symbióze muslimských pravidel a moderního života.

V Íránu je ještě v paměti úzká česko-íránská spolupráce táhnoucí se od dob monarchie – stavba elektrárny, dovoz tanků či křišťálu, který zdobí šáhovy paláce, proto vás při vyslovení „Česká republika“ Íránci vítají ještě srdečněji.

Typické pro Írán jsou čajovny a vodní dýmky. Vzhled běžných čajoven mne velmi zklamal, čekala jsem příjemné místnosti s divany. Všude jsme však viděli oprýskané obkladačky na stěnách, umakartové stoly a židle a dýmky, které už ledacos pamatují. Čaj se pije všude a je nedílnou součástí místního života. Připravuje se tak, že se v konvici uvaří velmi silný čaj a ten se pak ředí horkou vodou ze samovaru.

Sehnat práci v Íránu není úplně lehké, a tak každý obchoduje s čímkoli. Velkým zážitkem jsou místní bazary, několikakilometrové spleti uliček, které jsou rozděleny podle druhu zboží, všude je velký hluk. Fascinovaly nás tisíce pestrých koberců vyrovnaných do různě vysokých komínů. Na rozdíl od některých arabských zemí nejsou prodejci vtíraví, stačí jednou odmítnout a dále nic nevnucují.

Tradiční íránská kuchyně používá často rýži, hodně se jí arabský chléb v mnoha podobách, grilované kebaby, pečená rajčata, kuřata, ryby, falafel. Všude po ulicích i na hojně navštěvovaných místech jsou instalována pítka – stojany s filtrovanou a chlazenou pitnou vodou, která je všem k dispozici zdarma.

Místní ženy jsou perfektně upravené a nalíčené, často potkáte ženy s oblepeným nosem (plastika nosu je módní záležitostí). Při pozdravu podávají muži ruku mužům, ženy ženám. Při loučení se ženou se muž mírně ukloní. Ve veřejné dopravě (např. v autobuse) muži nastupují a sedí v přední části, ženy nastupují a sedí vzadu. Podobně jsou rozděleny vagóny v teheránském metru na mužskou a ženskou část, přičemž ženy mají přístup do mužské části, muži však do ženské nesmějí. Na veřejnosti se nikde nepije alkohol (ani pivo), ženy netančí a nezpívají.

Pokud jde o zdravotnictví, v soukromých nemocnicích si hradí péči pacient. Všude je čisto a vybavení je podobné jako v Evropě, zdravotnictví ve větších městech je na dobré úrovni. Lidé si platí zdravotní pojištění sami nebo prostřednictvím zaměstnavatele. Státní zaměstnanci, např. učitelé nebo policisté, jsou pojištěni státem, zdravotní výkony mají zcela zdarma. Ostatní pacienti pak musí platit 15% spoluúčast. Stát investuje do zdravotní péče přibližně 7 % HDP.

Doporučená preventivní opatření před cestou

Žlutá zimnice se v této zemi nevyskytuje. Při cestách z endemických oblasti (subsaharská Afrika, Latinská Amerika) však záznam o očkování proti této nemoci může být povinně vyžadován, při příletu z Evropy není potřeba.

Základní doporučená očkování pro cestovatele

Virová hepatitida A + B

Tři dávky poskytují dlouhodobou až doživotní imunitu (očkuje se od 1 roku věku). Doporučené schéma 0–1–6 měsíců.

Virová hepatitida A (vakcína samostatně)

Dvě dávky (očkuje se od 1 roku věku) – pro již očkované proti virové hepatitidě B. Druhá dávka ideálně za 6–12 měsíců po první dávce zajistí dlouhodobou až doživotní ochranu.

Virová hepatitida B (vakcína samostatně)

Tři dávky pro již očkované proti virové hepatitidě A nebo při anamnéze prodělané hepatitidy A. Doporučené schéma 0–1–6 měsíců. Tři dávky zajistí dlouhodobou až doživotní ochranu (s výjimkou non-respondérů).

Břišní tyfus

Jedna dávka na 3 roky (očkuje se od 2 let věku).

Tetanus

Kontrola platnosti přeočkování proti tetanu – jedna dávka každých 15 let (nad 60 let věku každých 10 let). Je možné zvolit i kombinovanou vakcínu dTap s protekcí i proti pertusi a difterii.

Další doporučená očkování

Meningokoková meningitida

Zejména při kontaktu s místní populací, při fyzické námaze, při přesunech hromadnou dopravou a při pobytech u místních obyvatel – jedna dávka kvadrivalentní vakcíny (A, C, W-135, Y). Pro cestu a pobyt je možné doplnit i vakcínu proti meningokokům séroskupiny B.

Vzteklina

Zejména při pobytu na venkově, v přírodě, v odlehlejších oblastech daleko od zdravotní péče nebo při plánovaném delším pobytu (bez věkového omezení). Základní očkování tvoří tři dávky v odstupu 0–7–21 (resp. 28) dnů po první dávce.

Jiná rizika spojená s cestováním

Při cestování hromadnými prostředky (vlak, letadlo, autobus apod.) hrozí přenos i dalších nemocí, např. chřipka, pneumokokové infekce, spalničky, zarděnky nebo plané neštovice. Očkování proti těmto nemocem se zvažuje dle individuálních rizikových faktorů.

Malárie

Riziko nákazy je nízké, vyskytuje se pouze na jihovýchodě země (provincie Fars, Sístán a Bálučistán a v jižních tropických částech provincií Hormozgan a Kerman). Antimalarika není nutné preventivně užívat, pouze doporučujeme používat repelenty a moskytiéry.

MUDr. Ilona Kochová
Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier Poliklinika Revoluční
Revoluční 765/19, 110 00 Praha 1