AVENIER
www.avenier.cz
Vakcíny do ordinace
vakciny.avenier.cz
Očkování na cesty
www.ockovacicentrum.cz
Aktuality

Imunosenescence – fenomén, se kterým musíme v rámci vakcinace starších osob počítat

J. Vytlačil
Pfizer Vaccines, Praha


Souhrn

Změny v imunitním systému, ke kterým dochází ve vyšším věku, jsou označovány termínem imunosenescence. Tyto procesy se odráží jak ve vyšším riziku řady onemocnění, tak je s nimi potřeba počítat i při rozhodování o správné vakcinační strategii s cílem, aby ochrana byla zajištěna včas a s co nejlepším efektem.

Klíčová slova

imunitní systém – stárnutí – imunosenescence – vakcinační strategie


Úvod

Schopnost imunitního systému člověka reagovat na různé podněty během života není konstantní. U nejmenších dětí se obranyschopnost postupně rozvíjí a naopak u starších osob funkčnost s věkem klesá. Právě toto postupné „stárnutí“ nebo „vyvanutí“ imunitního systému je označováno termínem imunosenescence. Nejedná se jen o sníženou schopnost lidského organizmu bojovat s infekcemi, ale stárnutí mechanizmů obranyschopnosti vede i k vyšší incidenci neoplastických procesů (v důsledku sekundární imunodefi cience) a autoimunitních onemocnění (ztráta autotolerance). Předmětem výzkumu v řadě medicínských oborů se tak stává snaha ovlivnit imunitní systém (onkologie, revmatologie a další) a první výrazné úspěchy v těchto oblastech jen posilují myšlenku, že právě imunita a její narušení je příčinou řady onemocnění. Díky pokrokům v lékařství (intenzivní péče, objev antibiotik, rozvoj vakcinace) a zlepšením dalších faktorů majících zásadní vliv na život člověka (výživa, bydlení apod.) dosahuje nyní očekávaná délka života ve vyspělých zemích průměrně 80 let. Předpokládá se, že v r. 2050 bude téměř 40 % populace Evropy a USA starší 60 let [1]. Do budoucna tak můžeme očekávat zvýšený výskyt a závažnější průběh některých infekčních onemocnění, jako jsou pneumonie, infekce močových cest a kůže či reaktivace latentních infekcí patogeny, jako je např. varicella zoster virus. Z tohoto pohledu je veřejným i odborným zájmem zachovat kvalitu života a minimalizovat infekční onemocnění i v pokročilém věku.

Pokles imunitních funkcí ve stáří se projevuje jak v přirozené složce imunitního systému, tak zejména v oblasti specifické imunity. Z pohledu vrozených imunitních mechanizmů dochází k poklesu fagocytární kapacity makrofágů a neutrofilů, zhoršení exprese Toll-like receptorů (TLR), které spadají do tzv. PRR (pattern recognition receptors – receptory pro nebezpečné vzory) [2,3]. Tyto dozorové „surveillance“ receptory jsou na povrchu buněk imunitního systému (monocyty, makrofágy, dendritické buňky), ale i buněk střevního, ledvinového či plicního epitelu či rohovky a jsou schopny rozeznávat cizí, a tedy
potenciálně nebezpečné struktury. Nemusí se jednat jen o složky patogenních mikroorganizmů (lipopolysacharidy pouzder mikroorganizmů, mikrobiální sekvence nukleových kyselin aj.), ale i další nemikrobiální molekuly s potenciálem narušit homeostázu člověka [3]. Navázání cizorodé molekuly na TLR spouští složitou signální kaskádu, která vede k produkci cytokinů a chemokinů a k aktivaci B lymfocytů a T lymfocytů. Je popsáno více než 10 různých TLR typických pro určitý ligand, což dokládá fakt, že i vrozená imunita má své složky reagující specificky na konkrétní typ podnětu. 

Zcela klíčovým můstkem mezi vrozenou a získanou imunitou jsou antigen prezentující buňky. Ty jsou schopny zpracovat a představit antigen dalším buňkám imunitního systému. Bohužel i zde s věkem klesá schopnost internalizace a prezentace antigenu. V případě specifické imunity zahrnují věkem navozené změny klesající počet naivních B lymfocytů, což vede ke snížené schopnosti odpovídat na nové antigeny a vytvoření imunitní paměti. Naopak dochází ke kumulaci již specifických paměťových B lymfocytů a plazmatických buněk, které ale mohou produkovat monoklonální IgG se slabší afinitou k antigenu [4]. Podobně je snížen i pool naivních a paměťových T lymfocytů, jejichž receptory opět vykazují zhoršenou reaktivitu při setkání s novými antigeny. Dalším negativním faktorem je pak omezená migrace T lymfocytů do periferní lymfatické tkáně [5]. Na druhou stranu dochází ke
zvýšení prozánětlivých cytokinů produkovaných právě T lymfocyty (IL-6, IFNγ aj.) a navození určitého „prozánětlivého“ stavu, což hraje roli při rozvoji dalších chorob (ateroskleróza aj.) [1,3,6]. Všechny tyto změny vedou ke zvýšené náchylnosti k infekčním chorobám.

Vakcinace tak představuje jednu ze zásadních možností, jak imunitní systém stimulovat i v pozdějším věku a snížit zvýšené riziko potenciálních infekcí. Avšak i v případě očkování musíme reflektovat výše uvedené změny, které mohou mít za následek zhoršenou protilátkovou  odpověď na vakcinaci (např. proti chřipce), zkrácenou délku postvakcinační ochrany (vakcinace proti klíšťové encefalitidě) či sníženou reakci na revakcinaci (hyporesponzivita polysacharidových vakcín zvýrazňující se s vyšším věkem). Strategie očkování dospělých osob by tak měla zahrnovat doporučení vakcinace ještě v době,
kdy je imunitní systém plně kompetentní, a pokud očkujeme starší osoby (nad 60 let), pak by měla být založena na používání očkovacích látek, které mohou indukovat vysoké hladiny funkčních protilátek (pneumokokové konjugované vakcíny, speciální adjuvans – některé vakcíny proti chřipce), zkrácení revakcinačních intervalů – častější booster dávky (vakcinace proti klíšťové encefalitidě, očkování proti tetanu). Z pohledu intenzity imunitní odpovědi jsou posuzovány i změny ve způsobu podání (intradermální vs. intramuskulární). Zajímavým směrem do budoucna by mohlo být použití agonistů TLR jako adjuvans. A v případě chřipkových vakcín se také diskutuje možné zvýšení dávek antigenu. Cílem efektivní vakcinace u starších osob je tak kompenzovat do určité míry stav imunosenescence a navodit dostatečnou ochranu proti infekčním onemocněním, které jsou v daném věku častější.

Literatura
1. Weinberger B, Herndler-Brandstetter D, Schwanninger A et al. Biology of immune responses to vaccines in elderly persons. Clin Infect Dis 2008; 46(7): 1078–1084.
2. Boraschi D, Italiani P. Immunosenescence and vaccine failure in the elderly: strategies for improving response. Immunol Lett 2014; 162 (1 Pt B): 346–353.
3. Krejsek J, Kudlová M, Koláčková M et al. Imunitní systém a stárnutí. Čes Ger Rev 2005; 3(4): 36–42.
4. Siegrist CA, Aspinall R. B-cell responses to vaccination at the extremes of age. Nat Rev Immunol 2009; 9(3): 185–194.
5. Aspinall R, Del Giudice G, Eff ros RB et al. Challenges for vaccination in the elderly. Immun Ageing 2007; 4: 9.
6. Pera A, Campos C, López N et al. Immunosenescence: Implications for response to infection and vaccination in older people. Maturitas 2015; 82(1): 50–55.

MUDr. Josef Vytlačil
Medical Advisor
Pfizer Vaccines
Praha

Zpět na seznam článků

 

Nahoru