Editorial: Nárůst klíšťové encefalitidy pokračuje - kolik postižených je potřeba, aby se lidé poučili a zbytečně neriskovali?

R. Maďar

Skončil další kalendářní rok a vstup do toho nového přináší vždy ohlédnutí za minulými 12 měsíci. Při pohledu na statistiky nemocnosti diagnózy 84.1 – klíšťová encefalitida však mnoho důvodů k optimizmu nemáme. Loni jsme konstatovali meziroční nárůst případů oproti roku 2017, tento trend v minulém roce bohužel dál pokračoval a zastavil se až na čísle 712 případů. Jen podotýkám, že se jedná o ty vážnější formy nemoci, které jsou spojeny s delší rekonvalescencí a déletrvajícími zdravotními problémy. Lehčí formy totiž diagnostikované a hlášené obvykle nejsou.

Neohroženou baštou této nemoci na našem území nadále zůstává Jihočeský kraj, tradičně druhé Vysočině se počtem případů přiblížily již téměř na dosah kraje Jihomoravský, Olomoucký a Středočeský. Především Morava si meziročně dost pohoršila. Nadále platí, že všechna endemická ohniska této nemoci neznáme a nikdy nebudeme, zoonotické infekce se totiž v přírodě udržují bez přímého vlivu člověka. O existenci nových ohnisek na novém území se někdy dozvídáme až z případů nákazy prvního člověka v dané lokalitě, který neměl dost štěstí a potkal se s infekčním klíštětem. Víme, že se ohniska klíšťové encefalitidy vyskytují ve všech krajích ČR, že je v Evropě zaznamenáváme ve stále vyšší nadmořské výšce, více na sever a také blíže k městským aglomeracím. Nákaza tedy už zdaleka není jen otázkou hlubokých lesů, rozsáhlých lučin či venkova. Z okresních měst v loňském roce počtem nakažených dominovaly České Budějovice a Brno-město, dvojciferná čísla infikovaných však zaznamenali i v okresech Zlín, Jihlava, Olomouc, Plzeň-město a Ostrava-město.

O dlouhodobé zdravotní potíže typu únavový syndrom, chronické bolesti hlavy, poruchy paměti, koncentrace, spánku, rovnováhy, řeči či nálady nikdo nestojí, nemluvě o těch vážnějších, jako jsou těžké deprese, obrna, hluchota nebo slepota, přesto tyto zdravotní problémy každoročně riskují statisíce, možná až miliony neimunních jedinců vstupující do přírodních ohnisek klíšťové encefalitidy bez předchozího očkování. Proočkovanost naší populace na úrovni 25 % ke zvrácení nepříznivého trendu zdaleka nestačí. V květnu letošního roku nás ve Vídni čeká další zasedání Evropské expertní skupiny pro klíšťovou encefalitidu a opět se bude mluvit o tom, že ČR má nejvíc případů této nemoci ze všech zemí našeho kontinentu.

V evropských průzkumech znalosti existence nemoci s názvem klíšťová encefalitida a informovanosti o možnosti obrany před ní očkováním přitom český národ obsazuje přední místa. Slabou informovaností to tedy nebude. Spíše jde o podcenění situace s pocitem „mě se to netýká a mně se to nemůže stát“. Tento omyl však stál až příliš lidských životů, ať už doslova nebo obrazně. Klíšťová encefalitida totiž „umí“ zejména starším a imunitně oslabeným osobám kvalitu života zdevastovat takovým způsobem, že i když přežijí, ztrácejí chuť žít. My jako lékaři bychom se měli zamyslet, jak můžeme zlepšit proočkovanost u svých pacientů, abychom u nich tuto diagnózu viděli co nejméně. Ve vakcínách máme spolehlivý a dostatečně prověřený prostředek prevence, nezbývá než ho jen víc využívat. K tomu je však nutné věnovat pacientovi alespoň minutu svého času navíc a očkování mu pozitivně doporučit, zejména těm rizikovějším ve středním a starším věku. Může to pro ně znamenat víc, než si v daný okamžik uvědomují. Repelenty, dlouhé oblečení, pokrývka hlavy či včasné nalezení a odstranění klíštěte jsou sice rovněž významné, takovou míru jistoty vyhnutí se nemoci jako očkování však pacientovi nikdy nedají.

doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS
předseda redakční rady