Editorial: Je virus SARS-CoV-2 a nemoc covid-19 naprosto nepředvídatelná přírodní katastrofa, za kterou nikdo nenese žádnou vinu?

P. Danihelka
Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava a Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i, Praha 1
Iniciativa Sníh

Situace s epidemií covid-19 v České republice je katastrofická a dramaticky se liší i různé názory na vývoj epidemie i jeho příčiny. Setkáváme se i s následujícími názory:

„Současná situace není ničí vina – ani opozice, ani koalice, ani lékařů, ani pana ministra. Je nutné tuto situaci vnímat jako jakoukoli jinou katastrofu nebo pandemii, která v minulosti lidstvo postihovala nebo postihla.“

„Ten vir je naprosto nepředvídatelný, nikdo si s ním neví rady.“

„Jedná se o čistě přírodní katastrofu.“

O nepředvídatelnosti viru je možno s úspěchem pochybovat, o čemž svědčí i bohužel naplněné předpovědi odborníků o vývoji epidemie. Pohlédněme na uvedené výroky z pohledu mezinárodních autorit, které mají s katastrofami mnohem více zkušeností než donedávna šťastná Česká republika. Mimochodem, právě formální přístup k přípravě na případné katastrofy a následné ignorování i toho mála, co bylo připraveno dopředu, přispěly k nešťastnému rozvoji epidemie u nás.
Ale zpátky k odpovědnosti a k přírodním a lidmi způsobeným katastrofám. Podíváme-li se na definici člověkem způsobeného nebezpečí dle definice United Nation Disaster Risk Reduction Offi ce, pak platí: „Manmade (anthropogenic, or human-induced) hazards are defi ned as those ‚induced entirely or predominantly by human activities and choices‘“. Platí tedy, že jestliže lidské aktivity nebo volby mohou vést k vyhnutí se nebo k významnému omezení rizika, ale zvolené aktivity a volby vedou ke katastrofě, nejedná se o katastrofu přírodní, ale lidmi způsobenou. A to je i případ rozsahu epidemie covid-19 v ČR, což jasně dokazuje to, že přes skvělé zdravotnictví a záchranáře je epidemie a její dopady u nás výrazně horší než u okolních zemí.
A odpovědnost? To je otázka na strategii nebo management. Strategie je vedení, stratégos je řecky vojevůdce a ten za svoji „armádu“ odpovídá, jinak nemá v čele vojska co pohledávat. Selže-li armáda tam, kde jiné neselhávají, stratég ji špatně vede nebo špatně připravil. Skutečný stratég a velitel hodný následování byl generál Eisenhower, který při invazi v Normandii povzbuzoval své vojáky, ale měl v kapse dopis pro případ porážky, kde veškerou odpovědnost za případnou prohru bere na sebe.
Pokud se týká managementu, je definován jako dosahování cíle za pomoci aktivit jiných lidí. Jsme na tom obdobně jako u stratéga. Takže jednoduše: Ten, kdo vede, zároveň nese i odpovědnost a ta se nemůže dělit na „za úspěch jsem odpovědný já a za neúspěch ti druzí“. A vir SARS-CoV-2 se nechová jako „naprosto nepředvídatelný“.
Pro ilustraci toho, jak se na přírodní a technologické katastrofy pohlíží v civilizovaných zemích, stojí za to si připomenout havárii jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku před 10 lety, vyvolanou extrémně silným zemětřesením a následnou tsunami. Přibližně rok po havárii se japonský parlament usnesl, že havárie ve Fukušimě byla člověkem způsobená, a to špatným řízením a nezákonnou úmluvou mezi průmyslem a vládou. To posléze vloni v listopadu potvrdil i soud a přiznal obětem náhradu, kterou musí vláda i podnik Daiiči zaplatit. Závěrem lze tedy konstatovat, že covidová epidemie v ČR je člověkem významně ovlivněná katastrofa a že na ni lze uplatnit obecná pravidla managementu rizik.

prof. RNDr. Pavel Danihelka, CSc.
Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava
Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i, Praha 1
člen Iniciativy Sníh
Lumírova 630/ 13
700 30 Ostrava-Výškovice