Divné století aneb šmejdi v medicíně (editorial)
doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS
Kriticky a racionálně uvažující člověk pravidelně sledující tištěná a elektronická média se čím dál častěji pozastavuje nad tím, v jaké době to žijeme. Dnes nemá zábrany vyjadřovat se k medicínským tématům jakákoli osoba bez praktické zkušenosti či odborné kvalifikace a část laické populace je tomu schopná nepochopitelně věřit víc než svému praktickému lékaři. Jedním z témat vyvolávajících největší emoce je očkování. V rozhlase i v televizi, dokonce i v těch státních, můžeme občas slyšet různá podivná individua propagující laický antivakcinační bulvár nejnižší kvality. Kvůli sporné názorové vyváženosti, kterou se média zaštiťují, se tak k laikům dostávají lživá nebo hrubě zkreslená fakta, výsledkem kterých může být ohrožení zdraví dětí i dospělých a návrat epidemií již téměř eliminovaných nemocí. Už delší dobu vnímáme návrat epidemií spalniček do vyspělé Evropy, nárůst morbidity i mortality na černý kašel a nově hrozí v Evropě i záškrt. Všechny tyto nemoci se přenáší velmi jednoduše vzdušnou cestou a jedinou bariérou mezi nimi a námi je štít očkování. Dávat mediální prostor názoru lidí bez praxe a příslušného vzdělání v daném oboru medicíny a vydávat je dokonce za odborníky je nebezpečné, jejich manipulaci totiž mnoho laiků nemá šanci odhalit a někdy to ani nechtějí, a to ani když jde o věc nejvzácnější – zdraví svých dětí. Ani v rozvojové Africe jsem se nesetkal s tím, že by státní televize poskytovala jako protipól lékařům názory šarlatánů. Ti sice dokážou strhnout davy, o medicíně toho však ve skutečnosti moc neví, přitom jsou ale přesvědčeni, že umí kůrou ze stromů vyléčit i AIDS a TBC. Smutné je, když podobným věcem věří lidé v zemi, kde mají možnost školní docházky, přístup do knihoven, k časopisům, internetu, médiím. Na Slovensku vyšel nedávno rozhovor s léčitelkou s příznačným názvem: Jsem vítr, dělám si, co chci. V ČR je mediálně známý loňský případ, kdy guru Jiří S. ze společenství Slunce naděje „léčil“ leukemii 45letému Marcelu W. mimo jiné i tleskáním. Přitom mu zakázal vyhledat lékařskou pomoc. Za krátkou dobu vyzval jeho rodiče, aby si syna vyzvedli vyléčeného z 80 %. Syn jim ale v terminálním stadiu nemoci umřel v náručí. Dalším příkladem jsou rodiče šestiletého diabetika, kteří po návštěvě u irisdiagnostika vysadili synovi na jeho radu inzulin. Podle rady šarlatána diagnostikujícího pohledem do očí byl jeho problémem „cukr v hlavě“. Chlapec umřel, rodiče odsoudili, ale šarlatánům se nic nestalo. Umí to totiž udělat tak, aby za své činy nenesli odpovědnost. To by však naště stí měla už v dohledné době změnit příslušná úprava naší legislativy.
Překvapivé je i to, kolik lidí s vysokoškolským vzděláním se nechá zmanipulovat bez toho, aby si fakta ověřili. Přitom jednou z hlavních věcí, které má vysoká škola studenta naučit, je kritické posuzování zdrojů informací. To nejmenší, co mohou tito rodiče udělat pro své dítě, je ověřit si, jestli je někdo nevodí za nos. Není přece normální, že se matka stane odpíračkou dětského očkování na základě informací z Facebooku či rozhovoru s jinými matkami na dětském pískovišti nebo tatínek po rozhovoru s kamarády v sauně, přitom ani odborný názor a vysvětlení jejich praktického lékaře to nezřídka nedokážou
změnit. Informace na sociálních sítích a internetu jsou lehce dostupné, je však nutné umět je selektovat. Lidé mají tendenci zcela se vyhnout takovým informacím, se kterými nesouhlasí, a vyhledávat jen to, co vyhovuje jejich pohledu na svět. Tím si posilují sebevědomí, získávají větší jistotu, že věcem rozumí, ale současně se uzavírají do „bubliny“, která může být nebezpečná. Krásně to popsal polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman: Pomocí nových technologií lidé nejraději komunikují tak, aby si upevnili názory, které už mají. Baví se s lidmi, kteří s nimi souhlasí, ne s těmi, kteří argumentují nebo vyzývají ke změně. Proto je často tak těžké je přesvědčit, že se mýlí.
Ze všeho nejsmutnější však je, když tomu začnou věřit i samotní zdravotníci. Když se o tom mluví v médiích, tak na tom přece něco musí být, no ne? Aneb na každém šprochu pravdy trochu – historicky známá premisa všech pomlouvačů, na níž se spoléhá i bulvár. Vakcinologie je jedním z nejrychleji se vyvíjejících oborů medicíny, do očkování přitom mluví i zdravotníci, kteří se jím ve své praxi nezabývají a poslední studie či vědecky ověřená data viděli před mnoha lety ještě na škole. Jiní zase ignorují kritéria kauzality, které už před 50 lety definoval sir Austin Bradford Hill. Zopakujme si tedy pravidla,
při jejichž výskytu můžeme mluvit o příčinné souvislosti dvou jevů, např. očkování a následně zjištěného zdravotního problému. Pokud nejsou tato pravidla přítomná, může se jednat jen o náhodný výskyt dvou událostí ve stejném časovém období:
1. Síla asociace: Jak silná je asociace mezi příčinou a následkem?
2. Konzistence: Podporují další poznatky a studie danou asociaci?
3. Specificita faktoru: Vyvolá změna příčiny změnu následku?
4. Časová souvislost: Předchází příčina následku?
5. Biologický gradient: Existuje lineární závislost mezi množstvím faktoru A a frekvencí nebo závažností onemocnění?
6. Biologická plauzabilita: Dáva to smysl? Není to v rozporu s dosavadními vědeckými důkazy?
7. Koherence: Je daný důkaz v souladu s odlišnými rovinami studií (např. molekulovou, buňkovou, klinickou, populační nebo sociální)?
8. Experimentální důkaz: Existují klinické studie, které by potvrdily danou asociaci?
9. Analogie: Jsou známé podobné asociace?
A co z toho vyplývá pro nás lékaře? Snažme se s pacienty trpělivě komunikovat, jak nejlépe to dokážeme. Rozhovor nemusí být nezbytně dlouhý, ale musí být pozitivní a srozumitelný s tak příjemným vstřícným tónem, jak jsme toho v daný moment schopni. Nedostatek času a nekvalitní komunikace vyvolává v pacientech pocit nejistoty, frustrace a odklon k lidem, kteří si na ně čas najdou. I když jsou to šarlatáni. S každým se domluvit nelze, ale každý z nás musí jako profesionál pro to udělat maximum. I když jsme ve stresu nebo nás tíží jiné starosti. Jen tak si můžeme být jistí, že na odklonu pacienta k nevědecké alternativní medicíně neneseme žádný díl odpovědnosti. Následky pro pacienta, který nám původně důvěřoval, totiž mohou být i tragické.
doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS
předseda redakční rady