Dárcovství krve a cestování

Z. Čermáková, Š. Blahutová, R. Hrdličková
Krevní centrum FN Ostrava

Souhrn

Přenos infekčních onemocnění transfuzními přípravky patří v dnešní době mezi méně časté nežádoucí účinky hemoterapie, nicméně je nelze zcela vyloučit. Pečlivý výběr dárců, dostatečně robustní vyšetřovací metody aefektivní výrobní procesy mohou významně eliminovat přenos patogenů transfuzními přípravky akrevními deriváty. VČR se vyšetření transfuzních přípravků, resp. vyšetření krví přenosných infekcí u dárců krve provádí v souladu s platnou legislativou, což je Vyhláška č. 143/2008Sb., o lidské krvi a prováděcí vyhláškou Zákona o léčivech č. 378/2007Sb.

Klíčová slova

infekční onemocnění přenosná krví– dárcovství krve akrevních složek– transfuzní přípravky– legislativa ČR

Úvod

Účelná hemoterapie definuje správnou indikaci a aplikaci správně zvoleného transfuzního přípravku ve vhodném čase správnému pacientovi. Nicméně i tato léčba má řadu komplikací, k nimž patří potransfuzní reakce a nežádoucí účinky aplikace transfuzních přípravků. Krví přenosná onemocnění představují, s rozvojem vyšetřovacích technik u dárců krve a krevních složek, ve vyspělých zemích relativně nízké riziko transfuzní terapie, nelze je však zcela eliminovat[1]. Transfuzními přípravky jsou přenosné bakterie, viry, parazité i priony. V ČR jsou povinná vyšetření krví přenosných onemocnění dána legislativou zakotvenou ve Vyhlášce č. 143/2008Sb., aZákonem oléčivech č. 378/2007Sb. Vyhláška ukládá při každém odběru provést vyšetření dárcovských vzorků na přítomnost, resp. nepřítomnost známek infekce virem lidského imunodeficitu (human immunodeficiency virus– HIV) typu 1 a 2 (HIV 1 a 2) metodou stanovení protilátek a antigenu (duální test), virem hepatitidy B (hepatitis B virus– HBV) metodou stanovení povrchového antigenu hepatitidy B (HBsAg), virem hepatitidy C (hepatitis C virus– HCV) metodou stanovení protilátek (anti-HCV) asyfilis metodou stanovení specifických protilátek proti Treponema pallidum.

Infekční rizika transfuzí stanovená ainfekční rizika transfuzí nová

Ke stanoveným, dlouhodobě známým rizikům přenosu patogenů transfuzními přípravky patří přenos HBV, HCV, HIV 1 a 2, lidského T lymfotropního viru, cytomegaloviru asyfilis. Riziko přenosu těchto patogenů je známo, nicméně reziduální riziko přenosu zůstává. V roce 2013 bylo vrámci Evropské unie (EU) při více než 24mil. expedovaných transfuzních přípravků hlášeno celkem 1739 vážných potransfuzních reakcí; z tohoto počtu připadlo 1,7% na komplikace způsobené přenosem infekcí; v 52% se jednalo obakteriální infekce, ve 45% o virové infekce a ve 3% infekce způsobené parazity [2].

HBV

Riziko přenosu HBV transfuzními přípravky se trvale snižuje od 70. let minulého století, kdy bylo zavedeno povinné vyšetření HBsAg do transfuzní praxe. Riziko infekce bylo v ČR vletech 2009–2013 následující: prevalence (infekce uprvodárců) 0,04% v zařízeních transfuzní služby (ZTS) a 0,06% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,004% v ZTS a 0,005% v komerčních plazmacentrech (data Ústavu zdravotnických informací astatistiky (ÚZIS) ČR) [3].

V Evropě se riziko infekce virem HBV zvyšuje v ose sever–jih. Severní Evropa hlásí 0,91–8,7 případů přenosu HBV na 1 mil. dárců; jižní Evropa hlásí 7,5–13,9 případů přenosu HBV na 1mil. dárců [4].

HCV aHIV

Vyšetření protilátek proti HIV a HCV bylo zavedeno v 80. letech minulého století a riziko přenosu těchto onemocnění transfuzními přípravky se od té doby snižuje. Riziko infekce virem HCV bylo v ČR v letech 2009–2013 následující: prevalence (infekce uprvodárců) 0,07% v ZTS a 0,26% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,002% v ZTS a 0,03% v komerčních plazmacentrech (data ÚZIS) [3]. V roce 2015 došlo na území ČR 1× k přenosu HCV transfuzními přípravky. Riziko infekce HIV bylo vČR v letech 2009–2013 následující: prevalence (infekce u prvodárců) 0,006% v ZTS a 0,007% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,001% v ZTS a 0,001% v komerčních plazmacentrech [3]. VČR je kalkulováno riziko přenosu virových hepatitid transfuzními přípravky 1: 300000, riziko přenosu HIV transfuzními přípravky 1: 500000.

Syfilis

Syfilis je onemocnění způsobené Treponema pallidum, které je přenášeno pohlavním stykem. V ČR je stanovena povinnost vyšetření syfilis pro dárce krve a krevních složek a plní dvojí úlohu. Jednak snižuje riziko přenosu onemocnění zejména krátkodobě skladovanými transfuzními přípravky (trombocyty) a jednak je ukazatelem event. rizikového chování dárce [5]. Riziko infekce syfilis bylo v ČR vletech 2009–2013 následující: prevalence (infekce uprvodárců) 0,03% v ZTS a 0,05% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,002% v ZTS a 0,002% v komerčních plazmacentrech [3].

Nová infekční rizika léčby transfuzními přípravky

Mezi emergentní infekce, přenosné transfuzními přípravky patří nákazy, které se v populaci objevily nově a nebo se zvýšila jejich incidence nebo geografické pásmo. K rozšíření emergentních infekcí přispěly zejména pohyb obyvatelstva, rozvoj průmyslových technologií, ekonomický rozvoj, rozvoj cestování, komerce imikrobiální adaptace na změny prostředí [6]. K emergentním infekcím, které v současnosti podléhají hlášení v rámci EU legislativy, patří malárie, Q horečka, akutní respirační syndrom, neštovice, infekce hantavirem, hemoragická krymsko-konžská horečka, ebola, horečka dengue, horečka chikunguya, virus hepatitidy E a západonilská horečka. Nověji pak k infekcím, které jsou přenosné transfuzními přípravky, patří virus zika [7]. Z dostupného výčtu emergentních infekcí, jejichž přenos je možný transfuzními přípravky, byl z ČR vletech 2010–2014 hlášen výskyt malárie, hantaviru, viru chikungunya, viru hepatitidy E, viru západonilské horečky, Q horečky a viru zika [8].

Dárci krve akrevních složek

V rámci dárcovství krve a krevních složek jsou dána povinná vyšetření infekčních markerů legislativou ČR. Dárci krve vyplňují při každém odběru dotazník, v němž jsou podrobně dotazováni mimo jiné na prodělané choroby, na kontakt s osobami, které prodělaly infekční onemocnění, na pobyt mimo Evropu– zejména v exotických oblastech, na pobyt delší než 6 měsíců ve Velké Británii či Francii v letech 1980–1996. Dárcům, kteří tráví zahraniční dovolenou mimo Evropu, je doporučeno, aby měsíc po návratu krev ani krevní složky nedarovali. Pečlivé a zodpovědné vyplnění dotazníku s vědomím, že jsou krev a krevní složky darovány pacientům všech věkových skupin se závažným zdravotním stavem, je jedním ze zásadních momentů v procesu dárcovství, neboť v rámci laboratorních vyšetření nejsou transfuzní oddělení schopna eliminovat veškerá rizika přenosu patogenů transfuzními přípravky.

Monitorace jednotlivých kroků bezpečnosti transfuzního řetězce se opírá zejména o:

• způsobilost dárců,
• výrobní postupy akontrolu kvality,
• screeningové vyšetřovací metody,
• procesy skladování transfuzních přípravků amožnosti aplikace patogenně inaktivovaných transfuzních přípravků,
• indikace ktransfuzi,
• dohledatelnost každého jednoho transfuzního přípravku ahemovigilance[9,10].

Možnosti vyšetření

Sérologie

V ČR jsou povinná vyšetření na přítomnost či nepřítomnost krví přenosných infekcí dána legislativou. Vsoučasné době se jedná o vyšetření na úrovni sérologických technik. Významným momentem pro vyšetřování krví přenosných infekcí je délka tzv. imunologického diagnostického okna, což je moment, kdy dostupnými vyšetřovacími technikami není časná infekce v krvi dárce průkazná a riziko přenosu patogenu transfuzními přípravky je možné. Délka diagnostického okna je dána robustností zavedené sérologické metody, senzitivitou a specificitou testů. U HIV se délka diagnostického okna pohybuje kolem 22 dnů, uHBV je to 50–60 dnů a u HCV je diagnostické okno až 90 dnů.

Molekulárně biologické metody testování

Molekulárně biologické metody testování– NAT testy (nucleid acid amplification technologies) – byly zavedeny do transfuzní praxe proto, aby délka imunologického diagnostického okna byla zkrácena. Řada zemí v posledních 10 letech zavedla vedle sérologického testování také NAT testy do rutinního provozu transfuzní služby; v ČR tato povinnost vlegislativě dosud zakotvena není. NAT testování se provádí vtzv. minipoolech plazmy od 16 do 96dárců, lze je ale provádět ijednotlivě. Vyšší citlivost těchto technik umožňuje zkrátit diagnostické okno uHIV na 6–11dní, uHCV až na 10dní auHBV až na 25–30dní[11–13]. VČR vyšetřují NAT technikami vsoučasné době dvě transfuzní oddělení.

Závěr

Riziko přenosu infekčních onemocnění transfuzními přípravky akrevními deriváty je vsoučasné době srozvojem vyšetřovacích metod a technik inaktivace patogenů nízké, nikoli však nulové. Nebezpečí představují také emergentní infekce, jejichž původci mohou svůj patogenní potenciál vlivem vnitřních i vnějších faktorů měnit. Bezpečnost transfuzních přípravků je vsoučasnosti postavena na národních hemovigilačních systémech, které jsou navázány a spolupracují s nadnárodními institucemi. Takto vytvořená síť je pak nezastupitelným prvkem v systému bezpečnosti a kvality léčby transfuzními přípravky [14].

Literatura

1. Bihl F, Castelli D, Marincola F etal. Transfusion-transmitt ed infections. JTransl Med 2007, 5: 25. doi: 10.1186/1479-5876-5-25.
2. European Commission. Annual SARE reports 2010–2013. [online]. Available from: htt p://ec.europa.eu.
3. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.[online]. Dostupnéz: htt p://www.uzis.cz/.
4. Coste J, Reesink HW, Engelfriet CP etal. Implementation of donor screening for infection agents transmitted by blood by nucleic acid technology: update 2003. Vox Sang 2005, 88(4): 289–303.
5. Bohoněk M, Zákoucká H, Landová L etal. Nové testy pro screen ing syfilis udárců krve. Transfuze Hematol. dnes 2015; 21(3): 143–151.
6. D. Domanovič. Epidemiological challenges for blood and tissues in Europe. Presented at: European GMP Conference, Heidelberg, Germany, 15–16April 2015.
7. Jimenez A, Shaz BH, Bloch EM. Zika virus and the blood supply: what do we know? Transfus Med Rev 2017; 31(1): 1–10. doi: 10.1016/j. tmrv.2016.08.001.
8. European Centre for Disease Prevention and Control. Annual epidemiological report 2016.[online]. Available from: htt p://ecdc. europa.eu/en/healthtopics/dengue_fever/pages/an nualepidemiological-report-2016.aspx.
9. Seidl C, Brixner V, Müller-Kuller T etal. Levels of quality management of blood transfusion services in Europe. ISBT Science Series 2008; 3(1): 54–62. doi: 10.1111/j.1751-2824.2008. 00182.x.
10. Seidl C, Cermakova Z, Costello P etal. Clinical governance of the vein-to-vein process: standars and criteria for the inspection of blood establishments implementing the EU blood directives. Trans Hematol Dnes 2008; 14: 189–195.
11. Roth WK, Busch MP, Schuller Aetal. International survey on NAT testing of blood donations: expanding implementation and yield from 1999–2009. Vox Sang 2012; 102(1): 82–90. doi: 10.1111/j.14230410.2011.01506.x.
12. Roth WK, Weber M, Seifried E. Feasibility and efficacy of routine PCR screening of blood donation for hepatitic C virus, hepatitic B virus and HIV-1in ablood-bank petting. Lancet 1999; 353(9150): 359–363.
13. Roth WK, Buhr S, Drosten C etal. NAT and viral safety in blood transfusion. Vox Sang 2000; 78(Suppl 2): 257–259.
14. Seidl C, Huber HM, Müller-Kuller T etal. Blood collection and processing. Quality guidelines and standards reflecting com mon best practice standards referring to the EuBIS manual and guide. ISBT Science Series 2012; 7: 16–23. doi: 10.1111/j.1751-2824.2012. 01612.x

doc. MUDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.
Krevní centrum FN Ostrava
17. listopadu 1790 708 52 Ostrava