Český chirurg v misích Lékařů bez hranic
R. Maďar
Redakce časopisu Očkování a cestovní medicína
V druhé polovině ledna byl hostem tradičních ostravských Charitativních večerů s dobrou hvězdou, které mám tu čest moderovat, známý lékař a reprezentant světoznámé organizace Lékaři bez hranic MUDr. Tomáš Šebek. S velkou skromností, která je mu vlastní, poutavě o svých lékařských zkušenostech v místech humanitárních krizí nejen vypráví, ale své zážitky na misích přibližuje českému publiku i formou knih, ze kterých se prakticky každá stala bestsellerem. Té poslední s názvem Africká zima o působení v Jižním Súdánu se prodalo už více než 10 000 výtisků. Využil jsem našeho setkání po více než 2 letech a položil jsem mu několik otázek pro časopis Očkování a cestovní medicína.
Ve kterých zemích jsi dosud působil na lékařských misích a kolik misí jsi už absolvoval?
V roce 2010 jsem několik měsíců po ničivém zemětřesení odjel na Haiti na svou první misi s Lékaři bez hranic. Tu jsem zopakoval v roce 2012 na stejné místo, Leogane – epicentrum té živelní katastrofy. Kromě úrazové chirurgie jsem viděl jednu z epidemií cholery, které historicky Haiti trápí. V roce 2013 jsem odjel do severního Afghánistánu, válečné zóny v provincii Kunduz. To byl zcela odlišný kontext v zemi, která je desetiletí zmítána občanskou válkou. Tutéž misi jsem zopakoval ještě v roce 2015. Lékaři bez hranic se „narodili“ v Africe, a tak mě to v minulém roce táhlo podívat se do kolébky naší organizace, zároveň kolébky světa a nakonec i infekčních a tropických nemocí. Přesně tak moje mise v roce 2017 vypadala. Byla chirurgická a zároveň namixovaná chorobami, které na jiných světadílech uvidíte jen zřídka nebo vůbec. Celkově šlo tedy o pět misí s Lékaři bez hranic, dohromady trvaly asi 1 rok. Pokud bych počítal ještě vlastní misi jako osobní výzvu v Irsku, kde jsme byli s celou rodinou a já se se ženou věnoval medicíně, bude to misí šest a celkově 2 roky. Všechny by charakterizovala jediná věta – má to smysl.
Jaké nechirurgické diagnózy jsi musel léčit v rámci své poslední mise v Jižním Súdánu?
Naštěstí jsem tam většinu času působil jako chirurg, čili dělal jsem práci, které bych měl rozumět. Ale část mise jsem musel pokrýt výpadek kolegy ve vzdáleném projektu ve zcela odlehlé, pouštní části Jižního Súdánu. Tam jsem působil skoro 2 týdny jako všeobecný lékař. De facto jsem tam paradoxně dělal vše vyjma chirurgie – od malnutrice u dětí, léčbu malárie, stabilizaci pacientů s tuberkulózou a HIV, diagnostiku nejrůznějších hepatitid až po velmi raritní brucelózu, rabies a další. Komplikované byly i záněty horních a dolních cest dýchacích u dětí, překvapila mě tragičnost plně rozvinutého tetanu, otravy místními jedy, průjmovitá onemocnění, nejrůznější dermatitidy, podezření na choleru, uštknutí hadem anebo škorpionem, urgentní stavy v medicíně obecně, vč. častých resuscitací. A hned několik hodin po mém příjezdu mě překvapilo, že jsem musel řešit nepostupující porod mrtvého plodu u rodičky během několikadenního porodu.
Co považuješ za svůj nejlepší lékařský výkon, který se Ti tam jako chirurgovi povedl?
S pokorou považuji za nejlepší každý jeden, jehož výsledkem je kompletní uzdravení pacienta. A to velmi často nebývá jen na vrub chirurgické péče, ale spíše komplexního přístupu všeobecného lékaře a diagnostika, chirurga, anesteziologa s intenzivistou, fyzioterapeuta a v neposlední řadě také užší nebo širší rodiny. Přesně takhle totiž pracují Lékaři bez hranic – v týmech. I díky tomu se nám v Jižním Súdánu uprostřed ničeho podařilo úspěšně provést kraniotomii 16letého chlapce s otevřeným poraněním kalvy temporálně, která vedla k jeho zhojení ad integrum bez neurologického či jiného deficitu. Náš tým to v nemocnici v Agoku vnímal jako mimořádný úspěch a velkou motivaci a chuť do další práce, vzdělání a rozvoje.
Jsi založením cestovatel nebo Tě jen prostě naplňuje pomáhat lidem v různých exotických oblastech, a je na naší planetě místo, které bys chtěl navštívit?
Já jsem nikdy pořádně necestoval, pokud pominu moji gymnaziální touhu projet všechny železnice v ČR. Cestovatele obdivuji a nejraději mám takové, jejichž cestování není samoúčelné, ale přináší nám ostatním nějaké poznání, zprostředkovanou informaci, jak se žije na druhém konci světa, co máme u nás dobrého a co by nás naopak mělo inspirovat. Ale sám sebe si jako čistého cestovatele nedovedu představit. Chyběl by mi nějaký zásadní motiv. Tím je pro mě celoživotně medicína a specificky chirurgie. Díky Lékařům bez hranic mám možnost uplatňovat své vzdělání a zkušenosti v místech, kde bych nikdy nečekal, že se budu vyskytovat. Spolupracovat s mimořádnými místními kolegy a sdílet alespoň na chvíli jejich životy a prostředí je pro mě osobně obrovská možnost a odměna, kterou se snažím vyvážit snahou o zlepšení zdravotních podmínek populace, kde se zrovna spolu s Lékaři bez hranic nacházíme. A tohle je mnohem více než jenom o cestování, to je o hlubokém lidském souznění a porozumění. Samozřejmě s respektem k tomu, že já jsem na misích pouze host a ještě velmi krátce.
Kdy a kam plánuješ svou další misi nebo kam bys příště chtěl, pokud by to byla jen Tvá volba a proč?
Stále plánuji nějakou misi. Stejně tak ji pro nás plánují sami Lékaři bez hranic. Je nás přes 3 500 a vyrážíme pracovat do týmů místních kolegů, kterých je momentálně už k 40 000. Myslím si, že má příští mise povede tam, kde je moje zkušenost nejplatnější – válečný konflikt. Válečného chirurga u svého jména v kolonce už mám. Nejde ani tolik o mou volbu místa, ale spíše potřebu poslat mě podle mého medicínského profilu tam, kde je mě potřeba.
Děkujeme za odpovědi a přejeme, ať Tě pomoc potřebným stále naplňuje a ať se nikdy při záchraně lidských životů nemusíš bát o ten vlastní.
Za redakční radu
doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS